Příběh je zasazen do chudinské londýnské čtvrti Seven Dials zhruba mezi roky 1910–1912. Matka Belle vede nevěstinec, ve kterém její dcera také žije. Bydlí však v suterénních místnostech, které jsou klasicky zařízeny jako byt, a nemá ani tušení, co se odehrává nahoře v pokojích. Více než matka se o Belle stará hospodyně Mog.

Hlavní postava románu Pravidlo průšvihu se nejmenuje Eva, jak se omylem píše v anotaci, nýbrž Marie. Vede z domu účetnictví a žije s Borisem, který se na povrch prezentuje jako ředitel školy bez poskvrnky a báječný otec, ovšem skutečnost je jiná. Vnímají ji všichni kromě Marie, která žije několik let poněkud zaslepeně.

Jeden postřelený detektiv. Jeden případ z minulosti. A tajemství, které je skryto v hlubinách paměti…

Lucio Battistini se živí jako trenér ve fitcentru a rovněž trénuje mužstvo vodních pólistů. Nejsou nijak úspěšní, většinou na posledních příčkách žebříčku, ale vodní pólo a jeho chlapci jsou pro něj srdeční záležitostí.

Hlavní postavou napínavého příběhu je devětačtyřicetiletá Catherine Ravenscroftová. Přes dvacet let v sobě nosí jisté tajemství, které ukrývá před celým světem.

Svět knihy je největší knižní událostí jara, tak jsem si ho nemohla nechat ujít, byť jsem mu mohla věnovat jen jediné odpoledne, a to přímo v pátek třináctého. Vzhledem k tomu, že pod nepřečtenými knihami se stále prohýbá polička a nové knihy ke mně různými kanály neustále proudí, dala jsem si předsevzetí, že nebudu nakupovat, ale věnovat se kulturnímu programu.

Vyhraďte si na tuto knihu tak dva dny času. Dva dny, ve kterých budete pohrouženi do děsu života dnešní Severní Koreje a do úžasu nad příběhem jedné z těch, která utekla a měla dost silný organismus i vysokou inteligenci, aby tu dnes stála jako lidskoprávní aktivistka a autorka této velice zvláštně poskládané knihy.

Filip Hrubý nesepsal klasickou cestovatelskou knihu, která má ukázat krásy rovníkové Afriky a život místních obyvatel. Nečekejte líčení romantických západů slunce a popisy stád zvěře migrujících napříč rezervací Masai Mara, ale spíš pohled na každodenní život Čecha z Prahy v keňském Nairobi. I když slovo každodenní by se pro jeho život nedalo použít ani ve zmiňované Praze. Kolik českých mužů se dobrovolně rozhodne strávit několik let na rodičovské dovolené se dvěma malými dcerami?

Milovat ty, kteří milují vás a chovají se k vám tak, jak se vám líbí, bývá snadné. Ale co když žijete v zemi, kde nejste kvůli své víře vítáni a dokonce vám hrozí smrt? Je možné milovat bez předsudků? I když se to zdá nemožné, mniši z Tibhirine v Alžírsku se dobrovolně rozhodli zůstat v podhůří Atlasu a sdílet osudy místních lidí. Žili zde v existenciální nejistotě, své sousedy však vnímali jako bratry, které nechtěli v těžkých chvílích opustit. Jaký smysl měla smrt sedmi z nich? Jaký odkaz můžeme vyčíst z jejich deníků, dopisů, kázání?

Kdo je to vlastně vegan? Jak moc těžké je se jím stát? A co vůbec lidi vede k tomu, aby se vzdali živočišných produktů?