Korespondují vaše představy o rovníkové Africe s pohledem Karen Blixenové, když vzpomínala, nebo se přikláníte spíše k popisům zelených pahorků Ernesta Hemingwaye? Tak jako tak budete nuceni svůj náhled na Afriku po přečtení knihy Filipa Hrubého Táta mezi žirafami trochu poupravit.

Z důvodu obavy před každodenním stereotypem se Filip Hrubý rozhodl sehnat své ženě práci v cizině a trávit rodičovskou v zahraničí. Na poslední chvíli volí mladá rodina pobyt v srdci Afriky – Nairobi – a představy plné dobrodružství a romantiky se rozbíhají naplno. Po přečtení knihy je patrné, že dobrodružné zážitky převažovaly, a jak autor na několika místech sebekriticky přiznává, svou naivitou k nim nemalou měrou přispěl.

Knihou se paralelně prolínají dvě linie, a to pobyt na rodičovské dovolené z pohledu muže, radosti a strasti péče o děti a zážitky z pobytu v exotické zemi. Je vysněná Afrika opravdu zemí, kde může Středoevropan dlouhodobě žít a pracovat? Už po pár stránkách je patrné, že pobyt nebude takovou selankou, jak se zdálo doma v pražském bytě, a že vše nakonec nejlépe zvládnou děti.

Už jen výběr vhodné školky pro starší dceru by vydal na samotnou knihu. Stejně tak hledání vhodného bydlení, kde by byl alespoň malý kousek travnaté plochy pro děti. A o zřizování účtu v keňské bance by mohl autor přednášet. Dokážete si představit, jak vypadá prezidentská volební kampaň v Keni a následné protesty a oslavy po volbách? Jaká je v praxi proslulá doprava v afrických velkoměstech? Je potřeba se bát přepadení? Autor však musí řešit i běžné denní starosti, jako je výpadek v zásobování sunarem a nutellou na keňském trhu.

Nakonec dojde i na cesty mimo Nairobi a pozorování zástupců „velké pětky“ ve volné přírodě a projeví se i český fenomén chataření a chalupaření v africké praxi. Chcete vědět, kde jsou v Keni nejlepší místa, abyste mohli prožít chvilku v divoké přírodě bez společnosti návštěvníků komerčního safari?

Knihu Filipa Hrubého z produkce nakladatelství Libri lze doporučit všem, kteří se nebojí pohledu na dnešní Afriku, která se od dob lvice Elsy podstatně změnila. Autor popisuje běžný denní život ve velkoměstě i mimo něj, stereotyp jednotlivých dnů na rodičovské dovolené a svůj boj o přežití při výletě africkou přírodou, kdy velké problémy vznikají z malé chyby. Za to, že autor nakonec mohl knihu napsat, vděčí lidem z kmene Masajů, kteří mu doslova zachránili život na úpatí sopečného masivu Olorgesailie. Nejen kvůli této historce stojí za to knihu přečíst. Humor a nadhled autora z ní dělají čtivou záležitost a možná vás bude mrzet, že s dosednutím letadla linky Praha – Nairoby na pražské letiště vyprávění končí.

 

Ukázka z knihy

To musí být obrovské dobrodružství, taková mateřská v Africe, co? Obdivovali mě v mailech přátelé, omámení pečlivě vybranými exotickými záběry, které jsme v prvních týdnech našeho pobytu umisťovali na facebook. Tu já s Lelou v náručí a s žirafou po boku uprostřed buše, tamhle opička šplhající oknem do pokoje, jindy zase naše rodinka mizící v malém člunu do dáli na hladině jakési tajemné africké vodní plochy, jistojistotně plné krokodýlů! Ve skutečnosti jsme se s Lelou vyfotili v nairobské zoo, lemuři lezoucí do Moničiny kanceláře se spíše než v džungli narodili na přilehlém parkovišti, jehož kontejnery využívali jako jídelnu, a tajemná vodní plocha bylo jezero Naivasha, které, byť plné hrochů, je taková příměstská verze Saint Tropez říznutého Mácháčem. (str. 20–21)