Mávnul rukou a dva muži na návětrné straně spustili síť, zpevněnou příčnicí, a předmět vylovili.
Byla to láhev z čirého skla, zašpuntovaná, zakapaná voskem a uvnitř byl stočený list nažloutlého papíru. Když otevřeli lahev, dočetli se, že na jednom ostrově v Severním moři uvázl trosečník.

Většinou takhle nějak začínal své vyprávění starý rybář, který chodil do maríny každý den spravovat lana a sítě. Že už se dnes sítě a lana nespravují? Rybářova žena – on jistě někde měl nějakou paní, protože chodil čistě oblečený a košile měl zašité a vlasy ostříhané – by se vás zeptala – … že se nespravují? … že je lepší koupit nové? Ale pro koho lepší? Koupíte novou síť a co uděláte s tou starou?

Starý rybář zkrátka sítě a lana spravoval, pletl ošatky, občas si u něj někdo něco koupil. A taky vyprávěl, když se kolem něj sešlo trochu dětí, které se divily, jak je jiný. Nikdo vlastně nevěděl, kolik let mu je. Vyprávěl. Vyprávěl o starých lodích ze dřeva, které se na moři jen kolébaly, když nefoukal vítr. O víle stočené do klubíčka na hřbetu veliké vlny. O její kamarádce, která pod tou vlnou uměla tančit. O námořních bitvách a šavlích, když přišli kluci. O věcech, které si lidí vážily.
Spravoval sítě, i když vyprávěl. Jednou s ním mladá paní, která psala o jachtingu, chtěla udělat rozhovor, ale neuveřejnili jí ho.

Několikrát se stalo, že děti vyprávěly o životě jemu. Rád naslouchal jejich veselým hláskům, když mu líčily pravidla windsurfingu a popisovaly, jak se to dělá. O obchodu a obřích lodích s kontejnery mu říkaly, taky o tom správném oblečení, které musí mít na katamaran. A jednou mu jedna holčička s černým culíkem dala napít ovocného piva a vyprávěla, co viděla v televizi. Celý ostrov z pet lahví a plastů. Celý ostrov!
„To by se mi nelíbilo,“ povídá jí rybář.
„To není nic na líbení,“ odpověděla dívenka, „to se tak prostě stane.“
Rybář neodpověděl nic.
„A proč by se ti to, dědo, nelíbilo?“ zeptala se a natáhla ruku s pivem.
„Jaký je v těch lahvích vzkaz?“ zeptal se jí.

Martin Patřičný

Martin PatricnyAutor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J.  Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.

Autorovi právě vychází nová kniha Akord a jiskry!!!

Martina Patřičného můžete také 2x týdně vídat na ČT2 v pořadu Kus dřeva ze stromu. Nenechte si pořad ujít!