Přinášíme vám ukázku z knihy Týden mezi indiány,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Čtení pro prvňáčky.

Předmluva

Zajímá vás, jak žijí indiáni? Chtěli byste vědět, kde bydlí a co všechno umějí? Terezka s Vojtou by se to taky rádi dozvěděli. Připojte se k nim a staňte se na týden indiány stejně jako oni. Bude to týden dobrodružný a pestrý jako indiánská čelenka.

Jako indiáni

„Mohli byste toho už nechat?“ zlobila se maminka. „Bolí mě hlava a vy tady hulákáte jako indiáni!“
Vojta se zarazil. Před chvílí se s Terezkou o něčem dohadoval, ale nejspíš to vůbec nebylo důležité.
Maminka mu vnukla nápad. Mrkl na sestru a pak navrhl: „To je ono, budeme si hrát na indiány!“
Pak se šibalsky podíval na maminku a dodal: „Díky, mami!“ Maminka se snažila přemáhat úsměv.
Neprotestovala, jen jim připomněla, že ji bolí hlava a že by si měli jít hrát raději ven.
„A jak se hraje na indiány?“ chtěla vědět Terezka. Vojta to nevěděl, a tak svou otázku zopakovala mamince.
„Nevím. Zeptejte se táty,“ odbyla je maminka a namočila si kapesník do studené vody.
Potřebovala chladivý obklad. Děti v tu chvíli vypadaly jako vrabčáci, do kterých někdo střelil prakem. Utekly za tatínkem do ložnice. Měl tam pracovní kout s počítačem. Potřeboval dokončit něco důležitého do práce.
„Tati, co dělají indiáni?“ zeptal se Vojta.
„Cože?“ nechápal tatínek. Chvíli mu trvalo, než se od pracovních problémů přenesl do her svých dětí.
„Máma říkala, že si máme hrát na indiány, a my nevíme jak,“ objasnil co nejstručněji Vojta.
„Na indiány? Opravdu?“ divil se tatínek.
„Mamka říkala, že hulákáme jako indiáni. Ale my jsme si na indiány ještě nikdy nehráli, tak to chceme zkusit,“ uvedla to na pravou míru Terezka.
Tatínek se beze slova zvedl ze židle a šel se podívat do obýváku. Maminka seděla v křesle s obkladem na hlavě. Bylo mu jasné, že teď by si děti na indiány hrát neměly. Zavřel dveře do obývacího pokoje, aby maminku nerušili. Udělal rozmáchlé gesto pravou rukou. Tím dětem naznačil, že ho mají následovat. Vrátil se ke svému počítači. Posadil se a na klávesnici něco vyťukal. Vojta s Terezkou se mu dívali přes rameno a přitom se usmívali. Věděli, že táta určitě něco vymyslí.

Amulet

Když dorazili, v táboře je čekal vedoucí. „Já jsem náčelník Činčila. Jsem vedoucí tohoto tábora.“
Pak jim začal všechny představovat. Terezka s Vojtou si pamatovali jen svou sestřenici Elišku, které se indiánským jménem říkalo Myška.
Byl tam i indiánský šaman přezdívaný Velká koule. Terezka zpočátku nevěděla, jestli se má smát, nebo se ho bát. Na obličeji nosil strašidelnou masku, ale chodil a mluvil hrozně legračně.
„Dnešní úkol je rozdělit se do skupin. Každá skupina bude obývat jedno týpí. Víte, co je to týpí?“ zeptal se pro jistotu náčelník.
Terezka to věděla. Ukázala na týpí, která už stála na louce. Náčelník ji pochválil a usmál se na ni.
„Výborně,“ řekl, „za to si můžeš vybrat, ve kterém týpí budeš spát. A taky přiber nějaké kamarádky.“
Terezka hned mrkla na Barunku. Pak ještě ukázala na nějakou holčičku, která vypadala, že na táboře nikoho nemá. Byla to Adélka. Všechny tři si vzaly své věci a odnesly je do týpí. Rozhodly se během chvilky. Vybraly si to, které stálo nejblíže náčelníkovi. To aby je mohl v případě potřeby ochránit.
Vojta, Samík, Ondra a Míša mohli být taky spolu. Ti si pro změnu vybrali nejvzdálenější týpí. Jen tak pro jistotu, kdyby se jim naskytla nějaká příležitost pro tajnou výpravu.
Když děti vybalily věci a převlékly se do sportovního oblečení, svolal je Činčila pod totem. Okolo byly rozmístěny mohutné dřevěné špalky. Byla to indiánská sedátka.
„Tohle je posvátný totem,“ řekl a ukázal na ozdobně vyřezávaný sloup. „Ten nás chrání před vším zlým a nesmí se před ním lhát.“
„Totem nás chrání v táboře. Když se ale vydáme na nějakou výpravu, potřebujeme amulet, který nás ochrání i mimo tábor,“ řekl náčelník a pak předal slovo šamanovi.
Velká koule se přišoural s mísou přikrytou kožešinou. Položil ji na svůj špalek, máchal nad ní rukama a přitom mumlal nějaké nesrozumitelné zaklínadlo. Když kožešinu odstranil, objevily se pod ní velké dřevěné korálky různých barev.
„Sedmička je šťastné číslo. Každý z vás si vybere sedm korálků a ty si navlíkne na šňůrku. To bude váš amulet pro štěstí,“ oznámil jim.

—————————-

Prolistujte si celou ukázku.

—————————-

Mgr. Zuzana Pospíšilová

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti. Přečtěte si ukázky z některých z nich, např. z knih Prázdninové pohádky, Pohádkové uspávanky, Jedeme do školy, Vyjmenovaná slova.

Informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2018