Krátce po vydání jejího nejnovějšího románu, jsem požádal o rozhovor úspěšnou a velice sympatickou spisovatelku Janu Poncarovou. Otevřeně v něm odkrývá mnoho okolností, spojených s tvorbou i ze svého soukromí.
O knize
Když muži vymění úrodná pole za válečná, z hospodyň a matek se stávají hospodáři.
Více než sto let staré dopisy schované na půdě chalupy v Dobřívě odhalují skutečný příběh z první světové války a jejich pisatelé ožívají. František Reindl, majitel rozlehlého hospodářství, odchází do války, jejíž smysl je mu cizí. Břemeno správy statku spočine na ramenou jeho ženy Anny, která musí čelit nejen osamění, ale i zlobě lidí. Kvůli svým dvěma malým dětem snáší nekonečnou dřinu i četná příkoří. Oporou jí jsou Františkovy dopisy a naděje, že jednoho dne boje skončí.
Související články
Rozhovory
„Ono je to psaní vlastně dost dobrodružná disciplína,“ říká spisovatelka Jana Poncarová