Krátce po vydání jejího nejnovějšího románu, jsem požádal o rozhovor úspěšnou a velice sympatickou spisovatelku Janu Poncarovou. Otevřeně v něm odkrývá mnoho okolností, spojených s tvorbou i ze svého soukromí.
O knize
"Když se ručičky na hodinách života zastaví, je třeba posunout je vpřed."
Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika mezitím bezmocně pozoruje, jak v její vlasti jednu totalitu střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?
Související články
Rozhovory
„Ono je to psaní vlastně dost dobrodružná disciplína,“ říká spisovatelka Jana Poncarová