Nedávno jsem byl přítomen hořekování jednoho mého přítele. Chtěl by prý napsat knihu, jenže je mu skoro pětačtyřicet let, za sebou má jen pár nevydařených pokusů, a tudíž prý už nemá cenu se dál o něco snažit. Stát se spisovatelem už nestihne…
O knize
Pokračování syrového postapa od autora bestselleru Říkají mi Lars...
Pandemie záhadné nemoci CCR drtí už pátým rokem celý svět a jednotlivé státy se zatím rozpadly na menší útvary s vlastními pravidly a zákony. Praze vládne Generál a jeho garda se snaží udržet chod společnosti za jakoukoli cenu.
Věznice jsou tak přeplněny často nevinnými lidmi, uvnitř platí právo silnějšího a mnohdy slouží jen jako zásobárny masa k pokusům v boji s CCR. Devatenáctiletý kluk beze jména je prvním, komu se z přísně střeženého vězení podaří utéct. Doprovází ho přitom žena, kterou jen několik chvil předtím zachránil před jistou smrtí.
Se smečkou pronásledovatelů v patách se ve zdecimované Praze pokoušejí nejen spojit s dalšími odpůrci režimu, ale především přežít.
Související články
Čtení ke kávě
Klaus a Louis
Beletrie pro dospělé - recenze
Venku z basy, a co dál?
Když světem zmítá smrtící pandemie, přeživší se začnou dělit do různých skupin podle síly svých morálních zásad, případně v závislosti na psychické odolnosti. Zrada, udávání, násilí na slabších – to všechno najednou vypluje na povrch jako korek na vodě. Přesto se najdou i ti, kdo to s lidskostí nevzdají.