O knize
Obrazy na skle tvořily v minulosti charakteristickou součást vybavení venkovských jizeb. Byly umístěny nad stolem, za nímž se pravidelně scházela celá rodina. Obrazy Krista, Panny Marie a dalších světců vytvářely nad hlavami obyvatel domu náznak nebeské klenby, z níž dolů na pozemské dění shlíželi patroni a ochránci, zajišťující přízeň a bezpečí. Malby na skle představují jeden z nejpřitažlivějších výtvarných projevů, které se v lidovém prostředí dochovaly. Upoutají diváka nespornými estetickými kvalitami, zářivostí barev a neopakovatelným půvabem zobrazených postav a scén. Jejich výskyt na českém a moravském území spadá do období zhruba vymezeného druhou polovinou 18. století a koncem následujícího věku. Nahlížíme na ně především jako na výtvarná díla určená specifickému prostředí lidových vrstev a zároveň jako na doklad lidové zbožnosti. V širších souvislostech však rovněž přinášejí cenné poznatky o tehdejším duchovním a společenském životě, ale též o aspektech hospodářských, o rukodělné řemeslné výrobě a obchodních stycích.