Všichni máme své kořeny a všichni máme nějakou osobní historii. Ale upřímně, kdo z nás dokáže spojit ty své jedinečné vzpomínky se vzpomínkami svého okolí do jednoho územního a dějového celku? Jiří Hájíček takovou schopnost ve své nejnovější povídkové sbírce prokazuje.
O knize
Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale.
Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.
Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů, a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo.
Související články
Beletrie pro dospělé - recenze
Je česká vesnice světem pro sebe?
Beletrie - knižní tipy
Současná česká tvorba
Dnes vám představujeme několik aktuálních knih z per českých autorů. Na své si přijdou milovníci kratších povídek, ženských románů i vážnějších, psychologických děl.