O knize
Režijní profil Aloise Hajdy mapuje uměleckou tvorbu této významné osobnosti moderního českého divadla, a to od absolutoria na JAMU až po rok 1971, kdy byl režisér po normalizační čistce vypovězen z Mahenovy činohry. Autor rekapituluje Hajdovy začátky v Uherském Hradišti a Českých Budějovicích, za zcela zásadní však považuje setkání s dramaturgem Janem Grossmanem v kladenském divadle, kde se v roce 1961 mimo jiné společně podíleli na inscenaci Brechtovy hry Matka Kuráž a její děti. Režisérovo vykročení mimo okruh tehdy běžné poetiky vedlo v roce 1962 k angažmá v Mahenově činohře Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo Brno), kde se vedení scény pokoušelo prosadit nekonformní vyhraněný program antiiluzivního divadla. Alois Hajda se záhy prosadil jako režisér, který na jeviště první brněnské činohry vnesl osobitý pohled na svět „zespod“, na člověka zkoušeného soukolím doby, společenských předsudků a ambicí. Do této etapy patří například Hajdovo skvělé nastudování Büchnerova Vojcka, Sartrova Ďábla a pánaboha, Gardavského Já, Jákob, Beckettova Čekání na Godota ad.