Něco končí, jiné začíná…

Zvláštní slovo. Odejde manžel a vše pohltí samota. Tak to je. Pak se někdo objeví a život začíná znovu. Netušila jsem, že to existuje i u květin.

Moje sestra Milada se mnou odjela na týden do lázní…

Život je fajn…

Láska ke všemu krásnému… Jako první mě napadají květiny.

Čas běží a měří každému stejně. Člověk si žije a má dojem, že se nic zvláštního neděje. Ale omyl, pořád se něco děje… Samozřejmě že není všechno stejně důležité, ale není úplně jednoduché odhadnout, jak moc co důležité je, či není. To se totiž někdy projeví až později.

Asi nenajdeme mnoho lidí, kteří by na dobu pandemie vzpomínali s láskou. Většina z nás si spíš vybaví nejistotu, zmatky, zákazy, příkazy a postupně sílící pocit, že svět kolem najednou přestává fungovat tak, jak jsme byli zvyklí. A právě z této zkušenosti vyrůstá ironický, nadsazený a místy až groteskní obraz jedné podivné doby.

Vypadá to, že jaro už je skutečně zase tady!

Není zavináč jako zavináč!