Hledat ztracenou osobu na území cizí mocnosti je těžký úkol. Dělat to navíc v polovině osmdesátých let dvacátého století, a ještě přímo v centru sovětské metropole, to už chce pěkný kus štěstí, odvahy a možná i svého druhu šílenství.

Strach má mnoho podob. Jeho zdrojem mohou být jak neurčité pověry, tak zcela hmatatelné příčiny. U některých příběhů pociťujeme příjemné mrazení, zatímco jiných bychom se pro jejich realističnost moc rádi vzdali. Je děsivější postava ze záhrobí ,nebo neviditelný virus?

Říká se, že v každém z nás dříme hrdina, jen najít tu správnou chvíli k jeho odhalení. Být čtenářem se považuje za bezpečnou kratochvíli (pokud samozřejmě nečtete v nevhodný okamžik), ale jsou situace, kdy vás kniha může pohltit. Doslova.

Být šťastný je určitě přání většiny z nás. Přesto se najdou lidé, kterým štěstí ostatních vadí. Překáží. Irituje je natolik, že se pro ně může stát až důvodem k násilnému činu. U takového motivu je pak pochopitelné, že je policie O krok pozadu.

Přijít ve zlomku okamžiku o děti je traumatizující zážitek. Přijít o ně navíc tak, že si téměř celý svět myslí, že jste jim sami ublížili, to už je opravdu silné sousto. Určitě to nejde odbýt jen mávnutím ruky a prohlášením: Byly tady, a už nejsou.

Věříte v existenci duchů? A pokud ano, jak si jejich pobyt mezi námi představujete? Literatura od nepaměti nabízí různé modely světa sdíleného lidmi i nehmotnými bytostmi. Přesto se nedávno objevil zcela nový pohled na toto téma. Takže pozor, i za oponou školního divadla by mohl být duch.

Snaha vlastnit jadernou technologii pro nemírové účely je jednou z předních priorit většiny světových mocností. Stejně tak je to ale neodolatelné lákadlo pro všemožné teroristické organizace. Podaří se těm správným hrozbu zneužití kradených nukleárních zbraní odvrátit?

Je možné vstoupit podruhé do stejné řeky? Nejspíš ne, ale třeba se dá na její původní tok úspěšně navázat. Prakticky zlidovělá legenda českého literatury se dočkala po třech čtvrtinách století svého oficiálního pokračování.

Knih i filmů na téma osidlování amerického kontinentu je na světě přehršel. Jen pár z nich se ale zabývá přímo počátky z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. A ještě méně si jich za své hrdiny bere děti, zvláště ty v Ohrožení.

Odkaz největšího piráta v dějinách vikinského dračího světa nemůže připadnout kdekomu. Je určen jen tomu jedinému a pravému následníku. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se za následníka považuje více kandidátů, zatímco ten skutečný o takový titul vůbec nestojí.