Vojenské mise mívají jasně daná zadání. Někam doletět, někoho vyzvednout, vrátit se domů a pak už jen čekat na další rozkazy. Jenže mezi plánem na papíře a skutečností uprostřed afghánských hor nakonec jisto jistě bude propast. Jakmile padne první výstřel, nezbývá než doufat, že člověk stojí na správné straně zbraně.

Jsou knihy, které čtenáře děsí tím, co vyprávějí. A pak jsou takové, které kromě samotných událostí zneklidňují ještě něčím jiným: vědomím, že nic z probíraného není vykonstruované, přibarvené ani vymyšlené pro efekt. Pouze realita, která se znovu hlásí o slovo.

Andělé bývají symbolem čistoty, ochrany a naděje. Když se ale z jejich křídel stane rekvizita vražedného rituálu, zůstává po nich především strach. A také otázka, zda se zlo rodí samo od sebe, nebo ho v člověku někdo dlouho a trpělivě pěstuje.

Dospívání nebývá snadné ani v těch nejlepších časech. A když se k nejistotám, strachům a citovým zmatkům přidá ještě vliv prostředí, do něhož běžný člověk nevidí, může být cesta životem až nečekaně složitá. Někdy dokonce vůbec žádná neexistuje.

Dovolená bývá vnímána jako zasloužená odměna po měsících práce. Jenže zahálka nemusí být pro každého synonymem štěstí. Co jednomu připadá jako vytoužený klid, druhý snáší skoro jako trest. A pak už je každý důvod dobrý, aby se odpočinek proměnil v utajovanou činorodost.

Někdy se touha napravit dávnou křivdu může změnit v posedlost. Spravedlnost se pak může vydat špatným směrem. A nejděsivější zlo často nevychází z vymyšlené temnoty, ale z reálného lidského přesvědčení o vlastní pravdě.

Venkovské prostředí bývá v detektivkách přitažlivé právě tím, jak těsně v něm vedle sebe existují blízkost a nedůvěra. Pod povrchem běžných dnů se tu snadno usadí napětí, které jen čeká na okamžik, kdy vystoupí na světlo. Pak se začnou dít věci.

Zmizení blízkého člověka dokáže během jediné chvíle rozbít pečlivě budovaný klid. A pokud má ten, kdo začne hledat, za sebou násilnou minulost, může se pátrání rychle změnit v návrat do světa, který není možné projít bez špíny na rukou. Ani na duši.

Asi nenajdeme mnoho lidí, kteří by na dobu pandemie vzpomínali s láskou. Většina z nás si spíš vybaví nejistotu, zmatky, zákazy, příkazy a postupně sílící pocit, že svět kolem najednou přestává fungovat tak, jak jsme byli zvyklí. A právě z této zkušenosti vyrůstá ironický, nadsazený a místy až groteskní obraz jedné podivné doby.

Že vazby mezi dvojčaty bývají silné, není asi žádné tajemství. Jak je to ale s trojčaty? Jeden ze způsobů, jak analyzovat sílu vzájemných pout mezi takovými sourozenci, si vybere i sériový vrah. Proč a jaký? Na to si bude muset každý odpovědět sám.