Dějiny nás učí, že civilizace se mohou zhroutit až překvapivě rychle. Někdy prostě degenerují, protože už necítí potřebu se rozvíjet. Jindy jim k zániku pomůže náhoda. Válka, vesmírná katastrofa, nebo jeden malý, ale o to vražednější virus. Nakonec se ale lidé stejně zase začnou dělit na lovce, kořist, vládce a ty poslušné.

Existují profese, o nichž má veřejnost svou vlastní zažitou a zdánlivě jasnou představu. Jenže čím víc byla utvářena televizními seriály, kriminálními romány a detektivními příběhy, tím větší pak může být rozdíl mezi představou a realitou. Tam, kde zločin pro jednoho končí, začíná příběh psaný skalpelem a laboratoří.

Někdy člověk touží hlavně po návratu domů. Jenže co když mu osud místo návratu přichystá dlouhou cestu pustinou, nové nepřátele, nečekané přátele a život, který už nikdy nebude jako dřív? Pak nezbývá, než se k situaci postavit hrdě a čelem.

Některé záhady nezačínají výstřelem, výkřikem ani nalezenou mrtvolou. I obyčejná procházka, trocha tmy a skoro romantické setkání stačí. Místo milostného vzplanutí ale může přijít ke slovu souboj mezi logikou, touhou a hledáním pravdy.

Stačí jedna zničující válka, aby se pečlivě budovaný nátěr civilizace začal loupat rychleji než stará omítka na opuštěném domě. Zůstane hlad, strach, násilí, víra v silnějšího a touha urvat si pro sebe alespoň kousek moci. A někde mezi tím vším se pořád ještě dá uzavírat obchod. Jen už se u něj obvykle drží v ruce zbraň.

Peklo nemusí mít podobu plamenů, rohů a síry. Někdy páchne alkoholem, starými knihami, mokrým dřevem, krví a lidskou slabostí. A někdy není třeba do něj spadnout. Stačí jen přijmout zakázku, vejít do špatných dveří nebo uvěřit, že se člověk může vrátit, ať už šel kamkoli.

Vojenské mise mívají jasně daná zadání. Někam doletět, někoho vyzvednout, vrátit se domů a pak už jen čekat na další rozkazy. Jenže mezi plánem na papíře a skutečností uprostřed afghánských hor nakonec jisto jistě bude propast. Jakmile padne první výstřel, nezbývá než doufat, že člověk stojí na správné straně zbraně.

Jsou knihy, které čtenáře děsí tím, co vyprávějí. A pak jsou takové, které kromě samotných událostí zneklidňují ještě něčím jiným: vědomím, že nic z probíraného není vykonstruované, přibarvené ani vymyšlené pro efekt. Pouze realita, která se znovu hlásí o slovo.

Andělé bývají symbolem čistoty, ochrany a naděje. Když se ale z jejich křídel stane rekvizita vražedného rituálu, zůstává po nich především strach. A také otázka, zda se zlo rodí samo od sebe, nebo ho v člověku někdo dlouho a trpělivě pěstuje.

Dospívání nebývá snadné ani v těch nejlepších časech. A když se k nejistotám, strachům a citovým zmatkům přidá ještě vliv prostředí, do něhož běžný člověk nevidí, může být cesta životem až nečekaně složitá. Někdy dokonce vůbec žádná neexistuje.