Novinka české autorky Radky Třeštíkové, která poprvé vystupuje pod pseudonymem Velikovsky, se jmenuje Někdo to udělat musel. Knihu vydalo nakladatelství Motto a ke mně doputovala omylem. Nicméně jsem se začetla a nemohla přestat. Musela jsem totiž pochopit, co je tento příběh vlastně zač.

Když si totiž přečtete anotaci, nebudete vědět nic. Když se ponoříte do první kapitoly, pochopíte, že se stalo něco strašného, a příběh se do vás zasekne jako háček do ryby, kterou autor ulovil. Celý můj dojem lze totiž shrnout pár slovy: zmatení, napětí, postupné odhalování a závěrečný údiv a povzdech: co to vlastně bylo?

Svůj díl viny na tom nese způsob vyprávění. Celek totiž působí jako scénář nebo přepis natáčení. Vypravěčka dění glosuje a posunuje, jako by byla režisérkou (či scénáristkou, nebo možná obojím) filmu/seriálu a postavy herci, kteří se občas vymykají její kontrole. Své režijní poznámky adresuje čtenáři, kterému tyká…

Scény u jídelního stolu jsou jedny z nejnáročnějších, protože každý má s každým vlastní osu od nosu k nosu, je těžké zabírat každého tak, aby se přesně díval na toho, ke komu mluví, to jsou desítky různých úhlů a stovky záběrů, které se pak musí ve střižně správně poskládat. (str. 192)

Jednotlivé kapitoly tvoří epizody seriálu se vším všudy: úvodní znělkou (hudbu je třeba ještě doladit), rekapitulací, co důležitého se událo v předchozí části. Úvod pak patří současné přípravě na soudní líčení. S kým? Proč? A pak se děj vrací do léta před nějakým časem, kdy vše teprve začalo.

Tahle místnost se zjevně neuměla rozhodnout, čím vlastně bude, až bude velká. Stejně jako tenhle příběh, který se neuměl rozhodnout, jestli bude scénář, seriál, kniha, anebo skutečnost. (str. 47)

Ve chvíli, kdy vám začnou hlavou běhat otázky, položí si je autorka za vás:

Tak schválně, kdo je vrah?

A kdo je oběť? (str. 230)

– jako by si ani ona sama nebyla jistá, čí příběh čtenáři vlastně předkládá. Nebo vám chtěla předložit zapeklitou hádanku, která ve vás tou dobou už rezonuje?

Jisté je, že hlavní role hrají dospívající děti, které se vymezují vůči svým nejbližším dospělým. Samozřejmě pak také ti dospělí, kteří nejen řeší své potomky, ale také svoje touhy a realizace. Jak je možné, že jako vychovatelé vlastní krve selhávají? Proč jim nerozumí? A proč nerozumí sobě navzájem?

Život zkrátka občas píše bláznivé scénáře a puberta je nejtěžší období a zátěž pro všechny, pro děti, jejich rodiče i pro okolí. A když se k tomu přičte jeden strašidelný dům, může být zaděláno na pěkně napínavou knihu.

Román Někdo to udělat musel je trochu žánr young adult, částečně napínavá krimi, ale dost možná i psychologická sonda do života mládeže s pohledem do zákulisí natáčení. Prostě neurčitý koktejl s mysteriózně hororovou tečkou, anebo taky ne. Záleží totiž jen na vás, jak si zadané indicie „přeberete“.