Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.
„Pohleď, Pane, co napáchal ten, jehož jsi vyvolil jako pána tvorstva a k tomu ho vybavil rozumem,“ zalkala Matka Země.
„Vím,“ zachmuřil se Stvořitel. „Byl to můj největší omyl.“ A předvolal Člověka před soudnou stolici.
„Proč?“ zeptal se Bůh. „Proč jsi toho tolik zničil a způsobil, že Země se počala měnit v poušť bez života?“
Člověk se hrdě napřímil a drze odpověděl: „Činil jsem tak v nejlepším přesvědčení, že přetvářím Zemi a beru si její bohatství, abych žil v blahobytu, jak sis to jistě přál.“
Bůh se zachmuřil a pokynul rukou. V tu chvíli Zem zahalila čerň dusivého mračna, zaduněl hrom a blesky bily do každého místečka na planetě. Odněkud z hlubin nitra Matky Země zazněl temný hlas Osudu: „Bůh dal, Bůh vzal!“
V ten ráz se Člověk změnil na ohyzdného skřeta s tváří poťouchlé opice. Začal hrabat v hlíně, žvýkal nalezené kořínky, kamenem rozbíjel tvrdé slupky ořechů a k tomu pojídal tučné housenky. Vše se vrátilo na sám počátek. Ale Bůh zaznamenal, že se v malinkém mozečku toho skrčka začala rodit myšlenka: „A nemohlo by to být jinak?“
A Matka Země dál letěla Vesmírem vstříc svému Osudu…

Štěpán Neuwirth

Štěpán NeuwirthNovinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další).
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.