Zřejmě pro velký úspěch prvního vydání přidalo nakladatelství BB/art v květnu 2016 k ostatním další druhé vydání oblíbených dobrodružství Darebáka Davida z pera americko-britské autorky Francescy Simonové pod názvem Darebák David chystá léčku (A Hat of Horrid Henry, 2007, česky poprvé 2009). Překlad je, jako obvykle, dílem Gisely Kubrichtové.

O sérii Darebák David nehovoříme zdaleka poprvé. S postavou malého nezbedy jsme se naposledy setkali na začátku tohoto roku u recenze jedné z knih z tak zvané encyklopedické série Darebák David a tělo (Horrid Henry’s Bodies, 2011, česky 2012 a 2016). Darebák David chystá léčku spadá ale do série souborných knih, tedy takových, jež v sobě obsahují zpravidla tři tak zvané příběhové knihy. V našem konkrétním případě jde o knihy Darebák David a super časostroj (Horrid Henry and the Mega-Mean Time Machine, 2005), Darebák David a fanda fotbalu (Horrid Henry and the Football Fiend, 2006) a konečně Vánoční prskavky Darebáka Davida (Horrid Henry’s Christmas Cracker, 2006).

Podle věnování v úvodu první knihy z trojice, jež je adresováno autorčině sestře, je patrné, že inspiraci pro titulní povídku, tedy „Super časostroj“, byly zřejmě jejich společné hrátky. Kromě uvedeného „Super časostroje“ jsou pak v první knize, jako obvykle, ještě další tři příběhy. Prvním v pořadí je „Pěší výlet Darebáka Davida“, následovaný titulním příběhem. Jako třetí navazuje „Vítkova pomsta“ a celou knihu uzavírá příběh „Darebák David večeří v restauraci Noblesa“. Právě poslední příběh je jedním z těch, v nichž David slaví na závěr svůj triumf, zatímco ostatní vycházejí ze situace poraženi.

Druhá z vnitřních knih sestavy je uvedena příběhem „Darebák David a Vítkův deník“, v němž nikdo nezvítězí a všichni jsou nějakým způsobem vytrestáni, ať si to zasloužili, či nikoli. Druhý je opět titulním příběhem, tedy „Darebák David a fanda fotbalu“, kde jsou prověřeny osobnosti všech spolužáků Davidovy třídy i některých z rodičů. Následuje naprosto klasická příhoda „Darebák David jde nakupovat“, mimořádně přesně vystihující příběh s průběhem zcela typickým pro většinu malých chlapců. A celá tato část je uzavřena dobrodružným příběhem „Úhlavní nepřítel Darebáka Davida“.

Závěrečná čtveřice příhod je plně orientována na vánoční období. Cyklus je uveden příběhem „Darebák David a vánoční hra“. Následují „Vánoční dárky Darebáka Davida“. Ve třetím v pořadí „Darebák David chystá léčku“ jde o klasické schéma džbánu s utrženým uchem a celý tento cyklus a tím pádem i celá souborná kniha je zakončena „Vánočním obědem Darebáka Davida“.

Francesca Simonová v tandemu s dvorním ilustrátorem všech „Davidů“ Tonym Rossem tvoří nade vší pochybnost dokonalou autorskou dvojici. Příhody podané pohledem zlobivce a postrachu rodiny i okolí jsou vytvořeny a vyprávěny s takovým citem, jako by je opravdu přednášel skutečný David. Co mne nepřestává na Davidových příběhových knihách fascinovat, je autorčina schopnost podat vše s nepředvídatelností a nečekanou dávkou humoru, protkanou nenásilnými ponaučeními. Ze všech příhod, jež jsem měl zatím příležitost číst, jich jen minimální množství bylo zcela odhadnutelných. A i ty, které přeci jenom šly přímo ke svému očividnému cíli, byly zpracovány s řemeslnou dokonalostí, podanou přitom s dokonalou lehkostí, jakoby mimochodem. Přitom nepochybuji o tom, že Francesca Simonová věnuje přípravě opravdu značné množství času, sil a spisovatelské poctivosti. Pro ostatní a co do počtu převládající příhody s překvapením je typický faktor nejistoty, zda závěr vyzní ve prospěch hlavního hrdiny, či zda se David dočká zaslouženého trestu. Úplně nejúžasnější jsou pak ty příběhy, v nichž je z darebáčka vlastně kladná postava. A těch, překvapivě, není zase tak málo, jak by čtenář možná čekal.

Ať už hledáte knihy pro pobavení své či svých dítek, nebo jen prostě toužíte po rozšíření svého obvyklého repertoáru, s knihami Francescy Simonové nemůžete sáhnout vedle. To se týká jak encyklopedických, tak těchto příběhových svazků. Bez výjimky.