Kriminální román zasazený do období nacistického Berlína překvapivě nenapsal Němec, ale naturalizovaný Švéd. Torsten Pettersson (*1955) se narodil ve finském Turku, kde vyrůstal ve švédsky mluvící komunitě. Od devadesátých let však žije ve Švédsku, kde učí literaturu na univerzitě v Uppsale. Píše povídky, poezii a detektivní romány (Dej mi své oči, Skryj mě ve svém srdci). Knihou s názvem Hitlerovi nepřátelé zahajuje trilogii odehrávající se v nacistickém Berlíně.

Do děje vplouváme v říjnu roku 1938. Dva důstojníci SS se po prohýřeném večeru loučí a o pár vteřin později již jeden z nich nežije. Pod rouškou tmy ho zasáhl tajemný mstitel a byl to jeho už druhý úspěšný zásah. Heinrich Himmler je celou věcí velmi rozezlen a tlačí na rychlé odhalení pachatele. Sturmbannführer Friedrich Eichberg se však nemá čeho chytit.

Psychiatra Richarda Haldera žádá o pomoc jeho pacientka paní Pohlová, která pohřešuje svého manžela, ale i sám Himmler si vyžádá Halderovu odbornou konzultaci v případu hledání sériového vraha. Halder je Švéd, který před vzpomínkami na mrtvou matku utekl na studia do Berlína a již zde zůstal. Neodešel ani, když život v německé metropoli začal nabírat špatný směr. Mizí nejen obchody a nápisy, ztrácí se i lidé. Nejen Němec Pohl, který zřejmě toužil udáváním „nekalých“ živlů postoupit na společenském žebříčku o něco výše, ale i židovská rodina Colbertových, kterou sledoval.

Richard Halder jako lékař duší dokáže číst v ostatních lidech a díky svému důvtipu odhalí souvislosti, na něž je těžké přijít. Dokáže se ale poprat se svými vlastními děsy uvězněnými v „Průrvě“ podvědomí?

Torsten Pettersson neukazuje na nikoho prstem a neříká, zda je dobrý či zlý. Nechává své hrdiny konat a je pak jen na čtenáři samotném, zda odhalí všechny odlesky lidské duše. Přiznávám, trochu jsem se bála toho, že román bude mít tradiční linku zločin – detektiv – pátrání – odhalení. V daných historických kulisách bych jen těžko mohla držet palce esesmanům stíhajícím vraha svých druhů. Autor však obohatil román originální zápletkou s jedinečným hrdinou, za jehož činy a uvažování by se nemusel stydět žádný z velikánů žánru.

Ano, příznivce klasiky a románů nabitých akcí by kniha mohla trošku nudit, ale čtenáře, který má rád pozvolné odkrývání karet, postupné odtajňování motivů a hlavně se nebojí u čtení přemýšlet o skutečné vině a trestu, román opravdu potěší.

Mě mile překvapila gradace děje, jeho autenticita i zakomponování dějinných událostí (např. „Křišťálové noci“) do příběhu samotného. Až jsem měla pocit, že autor nefabuluje, ale jen vypráví skutečné osudy lidí žijících v Berlíně na přelomu roku 1938 a 1939. Možná by opravdový znalec berlínských reálií v textu objevil nějaké nedostatky, ale já jsem Petterssonovi jeho ulice i s jejich obyvateli naprosto věřila. Povedlo se mu vylíčit jak prostředí a atmosféru nasáklou strachem, tak i odhodlání těch, kteří se rozhodli vzdorovat.

Po dočtení jsem hodně dlouho seděla v zadumání a představovala si, co asi bude dál, kam své hrdiny zavede Torsten Pettersson v dalším díle své trilogie. Nicméně mi nezbývá než počkat, až nakladatelství Argo vydá pokračování.