Na sklonku června 2026 rozšířilo vydavatelství OneHotBook svou nabídku o audioknihu Richarda Osmana Neskutečná klika (The Impossible Fortune, 2025, česky 2026). Podle překladu Barbary Hajné ji pod režijním vedením Markéty Jahodové načetli Naďa Konvalinková a Jan Vlasák. Jde již o pátý příběh Čtvrtečního klubu amatérských detektivů a současně o návrat čtveřice hrdinů, u nichž už možná ani není úplně nejdůležitější, jaký zločin právě vyšetřují. Podstatnější je, že jsme zase s nimi. Česká audiokniha vyšla 22. června 2026.

Richard Osman svou neobvyklou skupinku seniorů představil v roce 2020 v románu Čtvrteční klub amatérských detektivů (The Thursday Murder Club, 2020, česky 2021). Následoval Muž, který zemřel dvakrát (The Man Who Died Twice, 2021, česky prvně 2022), pak Střela mimo cíl (The Bullet That Missed, 2022, česky 2023) a konečně Až zemře poslední ďábel (The Last Devil To Die, 2023, česky prvně 2024). Neskutečná klika přišla po dvouleté přestávce v roce 2025 a z původně roztomilého nápadu na partu obyvatel luxusního seniorského resortu, která pro ukrácení dlouhé chvíle řeší staré kriminální případy, je tak dnes již regulérní pentalogie. Přesněji řečeno dosavadní pentalogie, protože těžko věřit, že by Elizabeth, Joyce, Ron a Ibrahim byli připraveni dobrovolně odejít do literárního důchodu.

Každý z předchozích dílů přitom základní schéma trochu posunul. Poprvé jsme se hlavně seznamovali s neobvyklými hrdiny. Muž, který zemřel dvakrát výrazněji otevřel Elizabethinu špionážní minulost, Střela mimo cíl podle mého soudu asi nejdokonaleji zkombinovala několik dějových linií s Osmanovou odzbrojující lidskostí a Až zemře poslední ďábel přinesl dosud nejemotivnější část série. Zároveň v něm do popředí mnohem výrazněji vystoupila Joyce. Neskutečná klika v tomto trendu pokračuje. Neformální vůdkyně Elizabeth samozřejmě nikam nezmizela, ale tentokrát není člověkem, kolem něhož se musí otáčet celý svět.

Sérii taková volba určitě prospěla. Richard Osman během pěti knih dokázal vybudovat natolik silný ansámbl, že může jednoho hrdinu stáhnout o pár kroků dozadu a nechat vyniknout ostatní. V Neskutečné klice tak dostávají prostor hlavně Ron a opět Joyce. Právě ona podle mě už definitivně zahazuje masku milé a poněkud naivní bývalé zdravotní sestry. Respektive ji nezahazuje – protože milá skutečně je. Jen už dávno víme, že pod onou zdánlivou prostotou se ukrývá mimořádně bystrá mysl, fantastická schopnost číst lidi a snad ještě důležitější talent říci ve správnou chvíli správnou věc.

Ústřední případ se tentokrát motá kolem bitcoinů v hodnotě neskutečných tří set padesáti milionů liber. Někdo by je docela rád získal, a jak už to v podobných případech bývá, přítomnost několika stovek milionů dokáže poněkud snížit cenu lidského života. Příběh začíná svatbou Joyciny dcery Joanny a přiznáním svatebčana, který se během hostiny svěří Elizabeth, že se jej někdo pokouší zabít. Zanedlouho na scénu přibude zmizení, smrt a především kód, bez něhož zůstává pohádkové jmění prakticky stejně nedostupné jako příslovečný poklad na konci duhy. Víc bych tentokrát raději neprozrazoval. Jako obvykle totiž Osmanova zápletka funguje nejlépe ve chvíli, kdy posluchač postupně zjišťuje, jak málo toho vlastně o celé situaci až dosud věděl.

Bitcoinové miliony možná nebudou tou nejzajímavější částí Neskutečné kliky. Ostatně Osman už dávno nepíše klasické detektivky, jejichž smyslem je pouze zjistit, kdo koho a čím praštil po hlavě. Stále důležitější jsou vztahy mezi lidmi, stárnutí, rodina, osamělost, ztráty a schopnost pokračovat všemu navzdory. Ron se tentokrát musí vypořádat s problémy vlastní rodiny. Znovu se potkáváme s jeho synem Jasonem a větší prostor dostává i vnuk Kendrick, ale především poznáváme další stránku Ronova rodinného života spojenou s jeho dcerou a agresivním zetěm. Osman tak vedle téměř pohádkových stamilionů rozehrává mnohem obyčejnější a o to nepříjemnější situaci, kterou žádný číselný kód nespraví.

Zapomenout nesmíme ani na Ibrahima. Vysloužilý psycholog se již nějakou dobu snaží dokázat něco, co by řada lidí nejspíš předem označila za nemožné – odpoutat drogovou dealerku Connie Johnsonovou od její kriminální minulosti. Connie rozhodně není člověkem, kterého by šlo jednoduše změnit. A právě proto jejich vzájemná setkávání tak dobře fungují. Ibrahim nikam nepospíchá, nesoudí a je ochoten čekat. Connie zase disponuje morálkou, která se s obecně přijímanými společenskými pravidly protíná pouze v některých bodech. Přesto k sobě tato nesourodá dvojice našla cestu a v pátém dílu dostává jejich zvláštní vztah další rozměr.

Vlastně právě tady vidím jednu z největších předností Osmanovy tvorby. Už ve Střele mimo cíl mě zaujalo, s jakou lehkostí autor dokáže ze zločince udělat člověka, aniž by přitom omlouval jeho činy. Svět Čtvrtečního klubu amatérských detektivů není černobílý. Padouch může pomoci, policista udělat chybu a důchodce přelstít člověka o polovinu mladšího. Především ale skoro každý dostává možnost ukázat, že je něčím víc než součtem svých nejhorších rozhodnutí. Tento až neuvěřitelně optimistický pohled na lidskou povahu považuji za jednu z nejpříjemnějších vlastností celé Osmanovy dosavadní tvorby.

K čemu vlastně práci Richarda Osmana přirovnat? Zahraniční literatura nabízí několik srovnatelných děl. Nejblíže stojí asi Robert Thorogood a jeho série Detektivní spolek dam z Marlow (The Marlow Murder Club, 2021). Také zde se do vyšetřování pouštějí starší amatérští detektivové, respektive detektivky, nechybí malé anglické společenství, humor ani typická atmosféra žánru dnes označovaného jako cozy mystery. Ostatně právě Thorogood bývá mezi knihami podobnými Čtvrtečnímu klubu uváděn velmi často.

Historickým předobrazem nejspíš bude i slečna Marplová Agathy Christie. I ona je založena na principu postavy, již okolí kvůli věku a nenápadnosti zásadně podceňuje. Christie je ovšem mnohem více zaměřena na samotnou detektivní hádanku, zatímco u Richarda Osmana se stále výrazněji dostává do popředí komunita a vztahy mezi postavami. Velmi zajímavou paralelu představuje také Vera Wong z románu Jesse Q. Sutanta Vera Wong’s Unsolicited Advice for Murderers (2023), v němž se rovněž prolínají starší amatérská vyšetřovatelka, humor a postupně vznikající téměř náhradní rodina. A chceme-li stejnou myšlenku posunout směrem k akčnímu thrilleru, nabízejí se Dámy na zabití (Killers of a Certain Age, 2022) Deanny Raybournové. Tam jsou ovšem seniorky místo amatérských detektivek vysloužilými profesionálními vražedkyněmi, takže podobnost končí především u odmítnutí stereotypní představy bezbranného stáří.

Na české scéně bych byl s hledáním přímého ekvivalentu opatrnější. Nic, co by současně spojovalo seniorské amatérské vyšetřování, britsky laděný humor, detektivní zápletku a postupně se rozrůstající „rodinu“ postav, mě nenapadá. Rozložíme-li ale Osmanův recept na jednotlivé ingredience, určité příbuznosti najdeme. Detektivní povídky Josefa Škvoreckého s poručíkem Borůvkou mají podobně lidský pohled na pachatele i oběti a jemnou ironii, byť Borůvka je profesionál a Škvoreckého tón bývá podstatně melancholičtější. Suchým humorem a schopností vystavět komiku na charakterech postav lze vzdáleně připomenout Zdeňka Jirotku, případně v modernější a výrazněji situační podobě Evžena Bočka a jeho Aristokratku. Ani jedno ale není českým Čtvrtečním klubem. A možná je dobře, že Osmanův recept zůstává dostatečně svébytný.

Zvuková podoba Neskutečné kliky navazuje přesně tam, kde skončil předchozí díl. Jan Vlasák je hlasem série od samého počátku a části vyprávěné Joyce po prvních třech audioknihách s Libuší Švormovou již podruhé připadly Nadě Konvalinkové. Po Až zemře poslední ďábel tak definitivně mizí pocit, že jde o jednorázovou náhradu původní interpretky. Naďa Konvalinková si Joyce přivlastnila natolik přesvědčivě, že její laskavý, trochu rozverným způsobem bezelstný projev k postavě dokonale sedí. A právě protože Joyce dostává opět dost prostoru, může interpretka svůj verbální talent využít naplno.

Jan Vlasák představuje druhou polovinu dnes už téměř nerozlučné audioknižní dvojice. Jeho lehce zastřený, klidný hlas dokáže Osmanův humor předat bez potřeby jej jakkoli zvýrazňovat. Vtipné pasáže nepřehrává, emotivní nepřeslazuje a napínavým nedodává lacinou dramatičnost. Výsledkem je přesně ten druh interpretace, při němž prakticky okamžitě přestáváme vnímat interpreta a slyšíme už pouze postavy. Po pěti audioknihách si zvukové podoby Čtvrtečního klubu bez Jana Vlasáka skutečně představit nedokážu. Totéž dnes platí i pro Naďu Konvalinkovou.

Přibližně čtyři stovky stran českého knižního vydání se proměnily ve třináct hodin a třicet sedm minut poslechu. Digitální vydání obsahuje sedmasedmdesát souborů ve formátu mp3. Na rozdíl od prvních dílů, u nichž jsme ještě rozebírali fyzické kompaktní disky a jejich papírové obaly, se tak i zde pohybujeme především ve světě digitální distribuce. Inu, když dokážou hrdinové v pokročilém věku řešit zločin spojený s kryptoměnami, asi bychom po nich neměli chtít, aby se jejich dobrodružství postaru vypalovala na plastový kotouč.

A kde vlastně Neskutečná klika stojí v rámci Osmanovy tvorby? Mezi čtvrtým a pátým dílem Čtvrtečního klubu si autor odskočil k nové sérii, kterou zahájil románem Řešíme vraždy (We Solve Murders, 2024, česky 2025). V něm místo Elizabethiny čtveřice vystupují vysloužilý policista Steve Wheeler, jeho snacha Amy pracující jako bezpečnostní expertka a slavná autorka detektivek Rosie D’Antonio. Podstata Osmanova vyprávění zůstává podobná, kulisy se ale výrazně mění. Čtvrteční klub je pevně zakořeněn v Coopers Chase a z tohoto bezpečného přístavu vyráží za jednotlivými případy. Řešíme vraždy se od počátku pohybuje po celém světě a mnohem ochotněji se přiklání k akčnímu thrilleru a honičce. Přesto v obou sériích najdeme stejný humor, víru v lidi a hrdiny, kteří vítězí spíše rozumem a schopností získávat přátele než hrubou silou.

V češtině zatím novou řadu skutečně reprezentuje pouze Řešíme vraždy. V originále už ale Osman připravuje druhý příběh We Chase Shadows, jehož vydání je stanoveno na 15. září 2026. Zdá se tedy, že autor hodlá obě své literární party střídat – což je z pohledu čtenáře rozhodně příjemnější varianta než definitivní loučení se s jednou z nich.

Neskutečná klika možná není příběhem, který by chtěl překonávat předchozí díly množstvím mrtvol, komplikovaností spiknutí nebo množstvím špionážních triků. Ani nemusí. Pátá návštěva Coopers Chase především potvrzuje, že Richard Osman už dávno nestaví pouze na původně atraktivním nápadu s partou detektivů v důchodovém věku. Vybudoval svět, jehož postavy se vyvíjejí, stárnou, ztrácejí své blízké, poznávají nové lidi a postupně si rozšiřují okruh těch, které považují za součást rodiny.

A právě proto mi vůbec nevadí, že Elizabeth tentokrát stojí trochu stranou a nechává více pracovat Rona, Joyce i ostatní. Naopak. Je to možná nejlepší důkaz, že Čtvrteční klub amatérských detektivů už nepotřebuje jediného vůdce ani jedinou hvězdu. Funguje jako celek. Jako skupina lidí, za nimiž se člověk rád vrací, přestože dobře ví, že pokud se někde objeví, počet mrtvých v okolí nejspíš vzroste.

Získat tři sta padesát milionů liber je možná neskutečná klika. Já bych ale řekl, že mnohem větší štěstí mají posluchači, kteří mohou s touto partou strávit dalších téměř čtrnáct hodin.