Román s názvem Láska s vůní čokolády švédské autorky Hanny Blixtové vydalo nakladatelství Metafora letos červnu. Pohodový příběh ze švédského venkova volně navazuje na román Altán s vůní čokolády.

Moc se omlouvám autorce, ale zřejmě proto, že jsem první knihu nečetla, mi její příběh přišel hodně plytký. Možná, že kdybych četla obě knihy, nebo kdyby tvořily jeden obsáhlejší román, byla bych spokojenější. Těžko říct. Takto jsem měla pocit, že to podstatné se vlastně již událo dříve – Hilma odešla z města a našla své místo v pralinkárně u sympatické Maggie. Získala v ní náhradní matku, protože s tou svojí nemá zrovna ideální vztah, a časem si tu našla i přítele. Zkrátka tradiční romantický útěk se odehrál v první knize (Altán s vůní čokolády) a na pokračování už toho mnoho nezbylo.

Měla jsem dojem, že Láska s vůní čokolády je jen takový dodatek k něčemu, co už bylo řečeno. Hilmin příběh se moc nerozvíjí, vlastně jako by jen autorka dolaďovala veškeré její vztahy a věnovala tomu rovnou celou knihu. Ano, vynoří se tu Hilmina sestra, která naruší její izolaci od rodiny a zasáhne i do jejích vztahů s okolím, ale jen do té míry, aby došlo k obnově sourozeneckého pouta. Stejně tak se objeví Hilmin bratr a jejich rodiče, což pro Hilmu znamená jistý otřes, ale nic dramatického se neděje. Mírná nedorozumění jsou napravována a vztahy urovnávány.

Hodně zvláštně působí historické vsuvky, které se vlastně vůbec netýkají ani hlavní hrdinky, ani nikoho z jejího nejbližšího okolí. Hodně dlouho jsem byla zmatená, jak do příběhu zapadají, a až se v závěru ukázalo, že autorka prostě chtěla mít ještě větší happy end než jen svatbu. Tato linka mi však přišla zbytečná.

Co tedy můžete od knihy Láska s vůní čokolády čekat? Lehce romantický příběh, ve kterém vše dobře dopadne, nikdo nepřijde k újmě a všichni jsou na sebe milí. Tedy takové letní oddechové čtení z pro nás exotického prostředí. Nečekejte žádná psychologická dramata, ani náhlé zvraty či napínavé gradace děje. Nehledejte ani velké romantické scény, které by přesáhly polibek, natož pak něco erotického.

Nenašla jsem dokonce ani jeden recept na čokoládovou pralinku, horkou čokoládu či na řecké jídlo, s nímž do čokoládovny vstoupila Hilmina sestra. A marně hledám, co by v příběhu pro sebe mohli objevit muži… Možná, že kdyby autorka obě knihy spojila do jedné, a místo vedlejšího historického příběhu připojila pár stránek se signifikantními recepty, udělala by lépe. Ale to je jen můj názor. Vy si po přečtení určitě vytvoříte vlastní…