Švédskou královnu krimi Camillu Läckberg (*1974) mám asi nejen já spojenou s krimisérií z poklidného přímořského letoviska Fjällbacka a tandemem Erika Falcková – Patrik Hedström. Čtenáři si oblíbili nejen ústřední dvojici, ale i zbytek kriminalistického týmu, a vyhledávají obsáhlé romány Camilly Läckberg i pro zajímavé historické motivy.

Jenže v novince Zlatá klec, kterou vydalo nakladatelství Metafora v překladu Martina Severýna, nic z toho nenajdete. Nečekejte žádné známé tváře, ba ani obvyklé prostředí poklidného venkova. Naopak se připravte na život velkoměsta a svět tvrdých byznysmenů. Camilla Läckberg vykročila do pro ni úplně netypických vod.

Hlavní hrdinkou prvního ze dvou zamýšlených psychologických thrillerů je Faye Adelheimová. V roce 2001 se ocitla ve Stockholmu a začala nový život daleko od těch, kteří jí připomínali neveselé dětství ve Fjällbace. Rozhodla se, že bude úspěšná, a šla si za svým cílem. Začala studovat na vysoké škole ekonomii a seznámila se s Jackem Adelheimem, zchudlým šlechticem, jehož jméno však otvíralo dveře VIP podniků. Pomohla mu rozjet úspěšnou firmu za cenu toho, že sama nedostudovala. Obětovala se…

Jenže o pár let později je pro Jacka jen matkou jejich dcery a lásku a pěkná slova si schovává pro jiné, což Faye za dramatických okolností zjistí. Kvůli předmanželské smlouvě však z manželství odchází bez jediné koruny. Ocitá se na úplném dně. Jenže právě tam si uvědomí, kým kdysi byla, a trpělivě se pouští do pomsty.

Příběh ženy uvězněné ve zlaté kleci spletené z bohatství, manipulace a přetvářky je plný překvapivých zvratů a nečekaných rozuzlení. Autorka čtenáři předvádí život bez morálních hranic (aby hlavní hrdinku nechal její přítel odejít k nové lásce Jackovi, prostě ho upálí bez jediné výčitky svědomí), kde hlavním motorem konání je osobní prospěch. Na druhou stranu má Faye kamarádku Chris, která v ní probouzí i dobré stránky, takže se čtenář brzy přestane orientovat v tom, co je dobré a co špatné, ale drží palce hlavní hrdince navzdory jejímu morálnímu kreditu.

Camilla Läckberg píše své romány velice chytře – v prologu naláká čtenáře scénou, která patří skoro k závěru knihy, pak skočí do doby, kdy Faye žije v manželství, a odtud se vrátí do časů, kdy ještě jako Matilda přišla do Stockholmu. Různé časové roviny vyprávění střídané bez varování a návaznosti jsou pro skandinávskou autorku typické. Udržuje tak čtenáře od první chvíle v napětí a pomaličku mu odkrývá své karty, aby je vzápětí zase promíchala a vytáhla jiný trumf.

Trošku jsem měla obavu, zda mě román bez mých „starých známých“ Eriky a Patrika bude vůbec bavit. Ale už po prvních několika stranách mě děj pohltil a musela jsem znovu v duchu vzdávat hold zkušené autorce, která si dovedla skvěle poradit i bez policejního sboru. A teď jsem jen zvědavá, o čem či o kom bude avizovaný druhý díl. Sama totiž mám pocit, že v příběhu už bylo řečeno vše.

Pokud máte chuť se začíst do černého psychologického thrilleru, který ve vás povzbudí vaše utajené feministické ego, pak se rozhodně neváhejte pustit do Zlaté klece.