„Končí rok, který byl úrodný. Dohodněme se, jak úrodu rozdělit,“ pravil Vůl.  Ve shromáždění zahučelo. „Nás je nejvíce, bééé,“ bečely ovce. „Musíme dostat všechno, co vyrostlo na loukách.“ „Nééé,“ mečely kozy. „Nás je taky hodně, takže musíme dostat tolik, abychom netrpěly hlady.“ „Bůůůůů,“ bučely krávy. „My dáváme mléko, proto chceme alespoň polovinu sena.“

Kolem shromáždění stály tlupy vlků, hordy medvědů a skupinky dalších šelem. „Jen ať si žerou. Čím budou tlustější, tím více nám budou chutnat. Kdo z nás by stál o seno, kukuřici a obilí. My jsme masaři, tak ať se jim daří,“ šuškaly si šelmy a mlsně se olizovaly.

Docela vzadu za shromážděním byly nepřehledné zástupy krys a potkanů. „Chacha,“ šklebily se. „Než se nadějí, tak jim úrodu rozkrademe, sežereme, oni pochcípají hlady. Až je sežerou mrchožrouti, tak potom pochcípají hlady i oni a na jejich mrtvolách se vypaseme ještě více.“

Docela vzadu na vysoké skále stál Lev a vedle něho malá Myška. „Vidíš,“ řekl Lev. „Tak to dopadá, když vládnou volové a osli. Všichni chtějí hodně, a nakonec svou chtivost zaplatí životem.“

A pro lidi z toho plyne poučení: Nenechte vládnout voly a osly, jinak zvítězí krysy…

Štěpán Neuwirth

Štěpán NeuwirthNovinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další).
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.