Závěrem dubna 2022 uvedlo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis další z knih Roberta Bryndzy, tentokrát pokračování série Coco Pinchardová s názvem Moje tlustá opilá svatba (Coco Pinchard’s Big Fat Tipsy Wedding, 2013). O překlad se postarala Ivana Skenderija.

Přestože je Robert Bryndza u nás znám hlavně jako autor detektivních románů, konkrétně sérií s inspektorkou Erikou Fosterovou či bývalou policistkou Kate Marchallovou, jeho spisovatelská kariéra začala prací spíše bláznivě romantickou. Zhruba před deseti lety se v jeho dílně zrodila Coco Pinchardová, poněkud bláznivá a docela dost roztěkaná fiktivní spisovatelka. V prvním knize zatím pětidílné série se Coco pokoušela prorazit s románem „Hon na lady Dianu“, kteroužto zápletku ukryl Robert Brynza do svazku s podivně dlouhým názvem Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové (The Not So Secret Emails of Coco Pinchard, 2012, česky 2021). V o rok mladším pokračování na čtenáře čeká boj o vydání zcela nového rukopisu, ale hlavně snaha očistit jméno muže, do něhož se Coco bláznivě a snad i osudově zamilovala.

Třistadvaapadesátistránkový příběh začíná v listopadu 2010 a měsíc po měsíci míří až do srpna 2011. Děj tedy startuje zhruba rok po událostech popsaných v prvním dílu. Stejně jako v Ne tak úplně soukromých e-mailech použil Robert Bryndza i v Mojí tlusté opilé svatbě formát založený na e-mailové komunikaci hlavní hrdinky s jejími přáteli, synem i agentkou, stejně jako se snoubencem Adamem. Posledního jmenovaného dokonce může v několika případech kontaktovat pouze prostřednictvím oficiálních schránek dvou různých nápravných zařízení, když Adam skončí za mřížemi za defraudaci, kterou ve skutečnosti (samozřejmě) nespáchal. Ostatně právě tento potenciální delikt dodává druhému pokračování životní pouti Coco Pinchardové na akčnosti, byť v poněkud humornější interpretaci než v případě Bryndzových detektivek. Stejně jako v případě prvního svazku série, i tentokrát si musí nová kniha z pera románové hrdinky na své vydání počkat. V tomto případě ovšem nikoli vinou pošramoceného ega vlivné literární mecenášky, ale spíš kvůli nakladatelově strachu z veřejného mínění. Kdo by si (v Británii) vzal na triko vydávat tituly snoubenky usvědčeného kriminálníka, no ne?

Pro české čtenáře (a hlavně autory) může být představa, že spisovatel dokáže skvěle vyžít z toho, že vydá ročně jen jednu knihu, poněkud neuchopitelná. Náš trh takový luxus zvláště nováčkům rozhodně neposkytuje. Jediný, kdo mě napadá jako příklad takového fungujícího modelu v Čechách, může být třeba Michal Viewegh – jeho ekonomický úspěch ale stojí hlavně na oněch třiceti letech publikování, na nichž lze stavět. Ti ostatní, kdo začali psát výrazně později, musejí o své místo na slunci soběstačnosti těžce bojovat – a ani tři čtyři ročně vydané knihy nejspíš k nějakému rozmarnému životnímu stylu stačit nebudou. V tomto ohledu to mohou mít anglicky publikující autoři o trochu snazší. Ale samozřejmě hlavně ti se skvělými agenty.

Ve stejném roce jako dnes představovaná Moje tlustá opilá svatba vyšel i třetí svazek této série. Pod názvem A Very Coco Christmas (2013) se skrývá návrat v čase. Píše se rok 1985, Coco Pinchardové je teprve osmnáct a velká láska je na spadnutí. Ne nadarmo nese tato kniha označení jako díl číslo 0,5.

Co říci závěrem? Někomu snad mohou životní osudy fiktivní spisovatelky, matky a hlavně zamilované čtyřicátnice připadat poněkud jednoduché. Nikdo, ani autor sám, ale netvrdí, že jde o nějakou hluboce filozofickou literaturu. Ve skutečnosti se jedná o mentálně nenáročnou obdobu televizního sitcomu. Jen v mnoha ohledech výrazně vtipnější. Díky Bryndzově neotřelému literárnímu stylu se navíc celá kniha čte prakticky sama. Prolétnout ji během jediného víkendu je celkem snadné. A tak nám nezbývá než se těšit na další překlad, abychom mohli nahlédnout do života další z ženských hrdinek románů Roberta Bryndzy.

Související knihy

Bryndza, Robert

Cosmopolis, 2022