Červená knihovna (a filmy tohoto žánru) má určitá zaběhaná schémata: on zklame ji (nebo ona jeho), bouřlivý rozchod se léčí změnou prostředí, nový začátek skýtá nové příležitosti a šanci na novou lásku. Jenže dotyčná(ý) se nechce spálit a dělá drahoty tak dlouho, dokud se nepřesvědčí (většinou skoro pozdě), že ten druhý je ten pravý.

Jak to, že toto schéma funguje a knihy (i filmy), které se ho drží, oslovují miliony čtenářek (diváků) po celém světě? Protože máme v sobě už od dětského věku zakořeněnou touhu po šťastných koncích a milujeme ty nevýrazné Popelky, které rozkvetou díky správné péči.

I proto má obrovský úspěch po celém světě série knih Julie Caplinové Romantické útěky. V českém překladu Karolíny Medkové právě v nakladatelství Cosmopolis vyšlo sedmé volné pokračování s názvem Chata ve Švýcarsku. A nechybí v ní ani jedna důležitá kostička, z nichž se dobrý romantický příběh skládá.

Hlavní hrdinkou je tak trošku potřeštěná Mína. Miluje pořádat večírky v různém stylu a na tom posledním, zaměřeném na mexickou kuchyni, se rozhodla požádat svého přítele svérázným způsobem o ruku. Jenže se to celé zvrtne a Mína se rozhodne využít nabízeného azylu u své kmotry ve švýcarských Alpách… S motivační knihou v ruce jede vstříc dobrodružství, které voní čokoládou.

Víc netřeba prozrazovat, děj plně odpovídá šabloně svého žánru. Co je však nutné dodat: je to napsané opravdu skvěle. Čtenář se pobaví Míninými trapasy, užije si úžasně vylíčenou přírodu a zatouží poznat takové místo, kde si majitelka penzionu vybírá své klienty (a ne naopak). U čtení se lze úplně odpoutat od reality – příběh má tu kouzelnou moc, že vás zcela pohltí. Těch něco přes 330 stran se na konci zdá málo a chce se pokračovat ve snění.

Avšak pozor, autorka vám v závěru přislíbí, že příští román se bude věnovat Mínině sestře Hannah – a jste lapeni. Od této chvíle už jste odsouzeni k tomu, abyste nedočkavě vyhlíželi další romantickou obálku (kterou mají tituly v češtině opravdu lákavou).

Julie Caplinová píše také pod pseudonymem Jules Wake, miluje jídlo a cestování. Proto jsou její knihy tak autentické – místa, na něž své hrdinky posílá, důvěrně zná. Její knihy se jen hemží dobrým jídlem. A ten nejtypičtější recept z příběhu najdou kuchařky v závěru knihy. Jen bych ale ráda k receptu na „Basilejský Kirscherbrottorte“ podotkla – chléb ve Švýcarsku není totožný s naším klasickým chlebem. Pokud byste si to neuvědomili, mohlo by dojít ke zklamání…

Moc jsem si čtení užila a s klidným svědomím mohu sérii romantických útěků doporučit jako lehké oddechové čtení pro každou příležitost. Rozhodně vás nezklame.