Ukázka z knihy Dítě školkou povinné – Ze života andílků

dite_skolkou_povinne_ze_zivota_andilku_ukazka
Že rodičovství není žádná sranda, to může pan Cabicar spolehlivě potvrdit. Přesvědčuje nás o tom v již třetí úspěšné knize humorných příhod své malé dcerky Viki. Dnes vám z ní přinášíme drobnou ukázku.

Knihu Dítě školkou povinné – Ze života andílků od M. M. Cabicara vydalo nakladatelství Cosmopolis.

 

Nastydne ti zadek a bude ti kejchat

Trapasy s dětmi ve veřejné dopravě patří mezi nejhorší situace, jaké se rodičům mohou přihodit. Protože není kam utéct. Vždycky si vzpomenu na toho prcka, co viděl starou babičku natřenou jak plakát a na celý vagon zaječel: „Tááátííí, proč je ta pani taková zmalovaná?“ Tatík jej odtáhl na druhou stranu tramvaje, něco do něj chvíli hučel, kluk zmlkl, ale po chvíli zase zakřičel: „A tatí, co je to ta stará rašple?“

Tak my bychom byli rádi, kdyby se nám stalo jenom tohle… Tramvaj přijela skoro prázdná, Viki se nám vytrhla, prosmykla se návalem a hned vylezla na jednu volnou sedačku. Snažili jsme se k ní postupně prodrat, ale šlo to těžce, tak jsme čekali, až si lidé označí lístky. Nad Viki se postavila slečna, která se na ni usmívala, a Viki se hned začala culit. To je stadium seznamování. Pokud Viki uzná, že se s danou bytostí dá mluvit, naváže občas konverzaci sama. Svým způsobem. Její první seznamovací větu bych označil za jednu z nejhorších, co se snad dá ve veřejné dopravě zvolit: „Máte holej ZADEK!“ vyprskla na celou tramvaj s důrazem na poslední slovo a začala se děsně hihňat. Slečna měla prostě nějaké kalhoty se sníženým pasem, nebo jak se jim říká, a ano, část pozadí byla vidět. Do jisté míry to bylo tím, že se držela stropních madel, takže se jí bunda vysunula nahoru, čímž se „holost“ zvýraznila. Ne, že bych si toho všímal, ale když už na to dcera upozornila… Slečna zrudla. Všichni v tramvaji se začali uculovat a několik puberťáků u dveří se svalilo na schůdky. Kéž by to skončilo jen tímhle… Zatímco si slečna snažila stáhnout bundu, Viki svým hláskem, co dokáže překonat jakýkoli hluk veřejné dopravy, zase vyprskla: „Nastydne a bude vám kejchat!“ Manželka na mne vrhla vražedný pohled. Jako kdybych za to mohl! „To jí říkáš vždycky ty!“ sykl jsem nenápadně. To musela uznat a hned zrudla. Maminka vždycky dbá na to, aby bylo dítě zakasané a nikde mu nic nečouhalo, tak Viki přesně tohle vždycky říká: „Nastydne ti zadek a bude ti kejchat!“ Jsem z obliga! Super. To se mi často nestává. Vlastně vůbec. Pár lidí v tramvaji vyprsklo taky, slečna byla celá červená a nervózně se smála. My už se k Viki nesnažili dostat. Jen jsme tak stáli v tlačenici a vezli jsme se, jako bychom k nikomu nepatřili. Viki se pak dívala z okýnka a byla ticho. Slečna několikrát málem spadla, protože se už neodvážila držet nahoře. Potom Viki s pohledem ven a poučně vztyčeným prstíkem hlasitě zadeklamovala, jako by si vzpomínala na nějakou poučku: „Hlavní problém zítřka: nastydnou ti střívka!“

Dva týpci kousek od ní se začali nepokrytě řehtat, jeden mlátil hlavou do tyče. Puberťáci u dveří se na schůdkách jen klepali jako hromada rosolu. Manželka na mě znovu vrhla vražedný pohled. Ok, tak za to jsem již mohl já. Kdo by čekal, že si na to zrovna vzpomene, zas tak často jí to neříkám, já jsem otec, mně je fuk, jestli je zakasaná. Já to hlídám, jen když mi řekne maminka. Pak ji upravím a občas to doprovodím nějakou replikou s varováním ministerstva zdravotnictví. Viki se otočila ke slečně a potřetí vyprskla:

„Budete KADIT sněhuláky!“ Spolu se slečnou jsme měli jedinou touhu: být úplně někde jinde. Byla tak červená, jako by jí prosakovala krev. Jeden pán naproti začal proti své vůli chrochtat, nějak to nemohl udržet. Jeden týpek si to začal psát do mobilu. Puberťáci na schůdkách měli smrtelné křeče. Slečna se otočila po chrochtajícím pánovi, což neměla dělat, protože Viki ukázala svůj lehce odhalený zadeček, ta to chápala jako hru, ukázala na její pozadí a s hysterickým chechotem zavýskla: „BUTTCOIN!“ V angličtině se ten výraz používá pro půlky zadku, protože připomínají otvor na vhazování mincí. No ano, teď už taky dobře vím, že jsem ji to neměl učit. V tramvaji bylo několik cizinců, kteří do této chvíle netušili, o co jde. Takže teď se začali řezat všichni. My s manželkou jsme se nenápadně přesouvali na druhou stranu vagonu.

————————

Pokud vás ukázka zaujala, můžete si přečíst také naši recenzi na první díl a ukázku z něj.


cosmopolis_logoNakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o
značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeDítě školkou povinné – Ze života andílků
Nové vtipné příhody očima odvážného otce

Cabicar, M.M.

Cosmopolis, 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>