Americké příběhy pro náctileté slečny mají v podstatě jen jednu šablonu: dívka z odlišných poměrů (buď příliš bohatých – nejlépe dcera prezidenta, nebo příliš chudých – „popelky“ všeho druhu) si musí najít své místo na slunci, obstát v nečestném souboji proti partě „vyvolených“ a ještě si obhájit právo na první lásku. Tímto konceptem se řídila ve své knize s českým názvem Krásky i novinářka Jen Calonita (*1973).

Její hlavní hrdinka Isabelle Scottová je šestnáctiletá dívka, s níž se osud nemazlil, ale ona je přesto spokojená. Život v přímořské čtvrti Harborside je sice těžký, obzvlášť, když se po smrti maminky musí sama postarat o babičku stiženou Alzheimerovou chorobou, ale Izzie by rozhodně neměnila. Bohužel se stav babičky zhoršil natolik, že už svou vnučku nepoznává. Proto se od své sociální kurátorky jednoho letního večera dozví, že obě změní místo bydliště: babičku umístí do ústavu a Isabelle si osvojí její strýc, shodou okolností bohatý senátor s hvězdnou budoucností Bill Monroe žijící v nedaleké, ale přesto na hony vzdálené čtvrti elity národa Emerald Cove.

Izzie bude muset skousnout nejen propastný rozdíl mezi tím, nač byla zvyklá, a tím, co bude jejím novým každodenním standardem, ale také nedůvěru, kterou všichni chovají k nechvalně známému Harborside. Obzvláště těžké to bude mít ve škole, kam začne spolu se svými adoptivními sourozenci (Mirou a Haydenem) chodit. Mira Monroeová a hlavně Savannah Ingramová ji totiž rozhodně mezi sebe přijmout nechtějí! Obstojí, a nebo prohraje?

I když je děj vcelku předvídatelný, musím uznat, že Jen Calonita se daného úkolu zhostila bez chybičky. Nebojácná Izz, která byla odmalička zvyklá se prát s osudem, je sympatickou protagonistkou, s níž se čtenářky snadno identifikují. Proti ní stojí parta tzv. „protivných a sprostých“ holek, které jsou sice možná vykresleny poněkud schematicky, nicméně věřím tomu, že elita mezi elitou opravdu má své hvězdné manýry. Na rozdíl od filmů jsem postrádala v knize onen typický humor, s nímž se většina hlavních hrdinek se situací vyrovnává, ale kupodivu mi to nevadilo. Celý příběh působil i díky tomu opravdověji, syrověji.

Problematika Alzheimerovy choroby, ambicióznosti volebních poradců, šikany v kolektivu, pokrytectví charitativních akcí, to je vcelku dost závažných témat na jednu dívčí romanci. Přesto nic z toho nepůsobí násilně. Asi je to tím, že autorka měla možnost v roli novinářky nahlédnout nejen do světa tzv. celebrit. A pro nás – obyčejné smrtelníky – vše zachytila ve své knize. Navíc čtivě – musím se přiznat, že jsem kvůli poutavému finále románu zapomněla jít spát…

„Vykládají o ní, že není skutečná Monroeová,“ pokračoval, když Mira nereagovala. „Že si tenhle nový život nezaslouží. Taky hodně mluví o Harborside. Ty zprávy v novinách a televizi jí podrazily nohy, neměla šanci. Izzie se nestydí za to, odkud je, a tím ty snoby ze školy provokuje ještě víc.“ Hayden se zachmuřil. (str. 159)

Pro mne jsou Krásky zajímavým objevem. Po dlouhé době jsem totiž našla romanci, v níž nejde v prvé řadě o sex. Opravdu, v příběhu kromě nějaké té pusy nedochází k žádným erotickým scénám, a přesto je děj velice lákavý. Už jsem totiž měla pocit, že knihy pro dívky ve věku třinácti a více let prosté erotiky snad už nikdo ani nepíše, protože mimo sérií tzv. deníčků takřka všechny romance končí či začínají v posteli (viz Džínový deník, Příliš mnoho Kateřin, Eleanor a Park, Brenda Veliká atd.). Máte-li tedy zájem nabídnout své dospívající dceři knihu, která nebude tolik poplatná sexuální revoluci, ale která ji bude bavit, pak rozhodně neváhejte a Krásky, které vyšly v románové edici Klokan nakladatelství Alpress, jí pořiďte.

Související knihy

Calonita, Jen

Alpress, 2016