Čtvrtý román z pera švédského autora Håkana Östlundha (*1962) s názvem Krvavá lázeň vydalo nakladatelství Baronet. Na našich stránkách jste si již mohli přečíst recenze knih Zápach odlivu a Potápěč i reportáž ze setkání autora a jeho české překladatelky.

Všechny tři knihy patří do volné série kriminálních případů Fredrika Bromana, potažmo celého kriminálního oddělení gotlandské policie. V pěkném statku na samotě u městečka Levide došlo k brutální vraždě. V krvi leží Kristina Traneusová a nějaký muž. Zda jde o jejího manžela, či jeho bratrance, není možné poznat. Obličej má úplně zdevastovaný. Co se tu stalo, kdo byl tak zachvácen vztekem a nenávistí, že musel vraždit? Kde jsou kořeny této krvavé lázně? To se pokusí rozluštit Fredrik Broman s kolegy.

Ale vražda není tím jediným, co musí Fredrik řešit. Stále se ještě srovnává s následky milostného románku s techničkou Evou Karlénovou, což není zrovna jednoduché, když se s ní takřka denně musí potkávat. Pokušení podlehnout chtíči je velké, bez ohledu na manželku a děti.

Håkan Östlundh ovšem nevypráví příběh kontinuálně. Klasické vyšetřování prokládá zastaveními u lůžka Fredrika Bromana, který leží v komatu ve stockholmské nemocnici. Čtenář tak dostává mnohem větší chuť zjistit, co se vlastně stalo. Podvědomě vnímá, že právě rozluštění dvojnásobné vraždy mu dá odpověď i na otázku, proč inspektor leží s rozbitou lebkou na jednotce intenzivní péče.

Nejpodstatnější je však dění v rodině Traneusových. Podle všeho jsou mrtvoly jen nutným následkem všeho, co se kdy v této rodině událo. Staré křivdy, nová trápení, vše se prolínalo a vyústilo v tragédii, k níž možná vůbec nemuselo dojít. Stačilo jen vidět víc a vidět dál.

Krvavá lázeň je kriminálním románem se vším, co k němu patří – vražda, hledání stop, rozkrývání zločinu. Zároveň je však hlubokou sondou do lidské duše. Jak dlouho dokáže žena vzdorovat domácímu násilí sociopata? Co z dění v zákulisí vytuší dítě a v jakou osobnost pak vyroste?

Ze začátku jsem byla trochu zaskočená brutalitou a množstvím prolité krve. Pokud jste citlivější povahy, pak tato kniha asi není určena vám. Jestliže však překonáte počáteční znechucení, tak vězte, že poté se celý děj koncentruje na složité vyšetřování, prožitky pozůstalých a dochází tak ke zklidnění, které poruší až děsivá scénka s prasaty.

Přiznám se, že celou dobu jsem trnula, kdy se děj vyhrotí a Broman přijde ke svému zranění. Chtěla jsem vědět, co tak důležitého odhalí, že kvůli tomu takřka přijde o život, a závěrečným rozuzlením jsem byla zklamaná. Přišlo mi, že neodpovídalo míře napětí, kterou jsem musela vydržet. Možná, že právě to je uměním Håkana Östlundha – udržet čtenáře v naprosté nevědomosti až do konce.

Tedy ne že by dobrovolný detektiv z daných indicií nevytušil pachatele nebo nemohl sám odhalit motiv činu. Obé se mi povedlo vcelku bez problémů, ale zahalená naprostou mlhou mi zůstala příčina Fredrikova zranění. Takže jsem si užívala napětí navzdory tomu, že zápletka již byla rozuzlena.

Kniha švédského spisovatele a novináře Håkana Östlundha určitě nedělá ostudu pověstným severským detektivkám. Ve srovnání s romány Camilly Läckberg se však vyznačuje srozumitelnějším dějem a menším množstvím postav, norský Jo Nesbø je zase ještě brutálnější a krvežíznivější. Na druhou stranu se i Östlundh pouští do líčení soukromého života svého hrdiny a v souladu se švédskou kolegyní staví velký zločin jako důsledek rodinného dramatu, jež má kořeny v minulosti. Pravda, ne tak dávné, jak tomu bývá u královny švédské krimi…

Hledáte-li knihu na blížící se dovolenou, román Krvavá lázeň může být tím, který vám navodí mrazení v zádech a husí kůži třeba i na rozpálené pláži.

Související knihy

Östlundh, Hakan

Baronet, 2015