Krize středního věku je problémem, který řeší mnoho lidí naší populace. Obě pohlaví se začínají po čtyřicítce nudit. Mají pocit, že jim ujíždí vlak a nic dobrého už je v životě nečeká. Děti jim odrostly, práci mají víceméně jistou, jak se říká do důchodu daleko, jen zábava se ze života nějak vytratila. Jak dostat svůj život znovu pod kontrolu? Co může člověk udělat pro to, aby se zase začal cítit potřebný, chtěný či důležitý? Někteří si pořídí milence, další se začnou věnovat novému koníčku nebo změní zaměstnání. Všichni ale mají jeden společný cíl. Ještě se necítí na to, že by patřili do starého železa, chtějí se zbavit zaběhnutého stereotypu a začít zase žít a bavit se. A v tom jim fandím. I když bych si nejspíš našla nový koníček než milence. Ale člověk míní, život mění. A hlavně jsem do tohoto věku ještě nedospěla, takže si můžu jen domýšlet a spekulovat, jak se člověk cítí.

Tématu střední krize se věnuje kniha od Martiny Formanové Nevěra po americku. Příběh je situován do dnešního uspěchaného New Yorku. Dílo vyšlo na konci loňského roku v nakladatelství Eroika a je již čtvrtým autorčiným počinem. Martina Formanová je ženou známého režiséra Miloše Formana. Od devadesátých let společně žijí ve Spojených státech amerických.
Hlavními hrdiny vyprávění jsou dva manželské páry, které se setkaly na dovolené a padly si tam do oka. Nemají sice nic moc společného, ale jelikož nemají nic lepšího na práci, schází se na občasné večeře. Na pohled spokojení a šťastní lidé, kteří si ale svou nespokojenost nechávají pro sebe. Žádný z nich se však nesnaží ty další poznat blíž nebo jim dokonce nějak pomoci. A tak sedí u stolu, tlachají o triviálních a nepodstatných věcech a snaží se tvářit perfektně, aby si náhodou nepoškodili pověst.

Čtenář tak postupně odhaluje opravdovou osobnost každé postavy, která se ukrývá za krásným pozlátkem, který si každý z nich kolem sebe utvořil. A to proto, aby nikdo z jeho okolí nepoznal, že je nedej bože nešťastný. Ani jednomu z nich se život nevyvinul tak, jak by si představoval, a tak svůj problém začne každý řešit každý po svém. Jejich společným klíčem ke spokojenosti se ale stává internet. Jen tam se cítí zase šťastní a žádoucí.

Ale může virtuální realita nahradit tu opravdovou? Stačí člověku opravdu tak málo k tomu, aby byl zase šťastný, opravdu stačí kontakt s jinou osobou přes obrazovku počítače? Myslím si, že ne. Internetová komunikace nikdy nemůže nahradit tu opravdovou. Jak nakonec obstojí hrdinové našeho příběhu? Vrátí se do své reality a začnou zase žít, nebo se ponoří do světa internetu a nechají si zbytek života protéct mezi prsty?! To se dozvíte až v samém závěru, ale opravdu stojí za to „prokousat se“ až na konec.

Autorka se nebojí do tématu obout a otevřeně mluví o možných problémech stereotypu. Vše je okořeněné velkou dávkou humoru, ale přesto příběh působí opravdu realisticky. Dějová linka příběhu je sice jednoduchá a neskrývají se v ní žádné velké zápletky, ale tento nedostatek dohání autorka svým svěžím perem. Doporučuji dílo přečíst hlavně těm, kteří se právě nachází v obdobné životní situaci a potřebují se na ni podívat s nadhledem a odstupem. A v tom vám určitě tento příběh pomůže.

Kromě poutavého vyprávění mě také zaujala působivá obálka knihy. Dvě jednoduché fotky na bílém pozadí vypadají velice dobře a doplňují tak dobrý dojem z celého díla.

Související knihy

Formanová, Martina

Eroika, 2011