Lepší dělat aspoň něco než nic. To je poselství třinácti rozhovorů, které se týkají klimatické krize. Jak totiž ukazuje současné dění, ta se nevyhýbá ani městům, kde přírodu nahradil beton. Ale i v tomto prostředí existují možnosti, jak žít udržitelně a zodpovědně a podílet se na ochraně životního prostředí.
O knize
Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají výzvám klimatické krize.
Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V „betonové džungli“, která v naší kulturní představivosti nahradila přírodu. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem – kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke zjištění, že příroda nikam nezmizela, se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stole je z náletových rostlin…
Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Osudy a přístupy se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno – na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“
Související články
Beletrie - knižní tipy
Rozhovory o šetrnosti a udržitelnosti ve městě