Dita potřebuje někomu sdělit svůj příběh. Všechno, co prožila během roku na gymnáziu, s matkou, příbuznými po smrti otce, kamarádkami, s láskou. Dita je často bezradná a zranitelná, má trápení, pochybnosti, pocity osamělosti a tužby – své chiméry. Ale i proto dokáže být upřímná k sobě a vnímavá a otevřená vnějšímu světu. Navzdory všemu doufá, že její vybájená květina jednou rozkvete. A tak se rozhodne, že napíše „svůj román“.