Neprospělo by nám více vděčnosti?
O knize
Dvanáctiletá Ellen Longstrayová připlouvá po smrti rodičů do viktoriánské Anglie, kde se má setkat se svým posledním žijícím příbuzným, baronetem Thomasem W. Longstrayem. Podivínský stařec, kterého okolí považuje za vtělení ďábla, však už půl století neopustil zdi chátrajícího zámku, kde žije pouze se třemi sloužícími - majordomem Alfrédem, jeho dcerou Rachel a zahradníkem Robbinsem. Pro mladou dívku se ponuré sídlo záhy mění v místo hrůzy. Jenom díky laskavému Alfrédovi pozvolna překonává strach a postupem času se stává jedinou prastrýčkovou společnicí. Její čistota jí umožní proniknout k nemocnému starci a odkrýt děsivá tajemství minulosti. Pod rukama se jí pomalu začne skládat obraz dávné tragédie a zločinů sahajících až do současnosti. Netuší, že se přitom sama ocitá v nebezpečí...
Související články
Čtení ke kávě
Díky, světe, že jsem, 1. část
Žijeme ve světě paradoxů. Na jedné straně se ocitáme na vrcholu dějin, na druhé si neustále stěžujeme. Žijeme v komfortu, o jakém se našim předkům nesnilo, přesto ordinace psychologů a psychiatrů praskají ve švech. Neprospělo by nám více vděčnosti?