Spadl mi měsíc do vína, ten titulek se mi povedl, že?
O knize
Taky jste si všimli, že když pohádkový Dlouhý udělal jedním krokem třicet mil, musely se chvílemi jeho nohy pohybovat nadzvukovou rychlostí? A to i s těmi ranami, jak je známe od tryskáčů? A proč vlastně černokněžník věznil princeznu? Jakou měl k tomu motivaci? Když si naši předkové vyprávěli pohádky, nevěděli a ani nemohli vědět všechno. Ostatně ty pohádky si vyprávěli kvůli příběhům. Dospělí lidé si po večerech vyprávěli příběhy plnokrevné, napínavé, vzrušující a chtěli se u toho občas i zasmát. Je tomu tak i v této knize. Jedenáct pohádek vás zavede na stará známá místa. Jako děti jste tam byli mockrát, a přece to tam teď vypadá docela jinak. Co třeba ten hrozný drak? Nepodobá se tak trochu Tyranosaurovi? A nemohla Červená Karkulka, podobně jako Mauglí, prožít nějaký čas mezi vlky?
Související články
Čtení ke kávě
Pátého července
Pořád kašlu, bolí mě kyčel, neměl bych spíš sedět doma na zadku, a ne trajdat někde po světě? Ale Brno je pro mě taky doma a ten Egypt je už zaplacený. A hlavně mám u Barviče (sorry, pane Novotný, takhle je to kratší) domluvené čtení ze své nové knihy. Už sice vyšla, ale já ji pořád ještě nedržel v ruce. Není tedy o čem přemýšlet.
Beletrie - knižní tipy
Pohádky pro dospělé
Co se stane, když se necháte unést fantazií a otevřete dveře pohádkám pro malé i velké? Dvě knihy, dvě cesty k radosti ze čtení – stačí si jen vybrat tu, která promluví k vašemu srdci. Každá z nich přináší jedinečný pohled na svět fantazie a jemně připomíná, že kouzlo příběhů žije všude kolem nás.
Beletrie - knižní tipy
Známé pohádky, doplněné o mnoho nových prvků a okolností
Přečtěte si jedenáct pohádek na notoricky známé motivy. Tentokrát jsou oděné do poněkud netradičního hávu.
Čtení ke kávě
Konkurs
Když jsem měl na gymplu na Elgartce v češtině referát o nějakém literárním díle, věděli spolužáci už předem, že se mají na co těšit. Všichni ostatní, když referovali o nějaké knize a četli z ní nějakou ukázku, podali dialogy bezbarvým hlasem, jak postřelená kachna. Ne tak já. Jenže když pak například v Muzikantské Lidušce zvolala zoufalá Liduška mým hlasem „Kde je můj Toník?!“, šla celá třída jako jeden muž s hlasitých chechotem a řevem pod lavice. A to mně prosím dělali pořád.