System Langhans

Langhans: jedno jméno, jedno místo. Kronika domu v centru Prahy. 150 let kulturní historie na pozadí dějinných zvratů. 400 vybraných portrétů osobností, které zrcadlí paměť a sílu této země. Odkaz ikonického ateliéru a jeho znovuzrození Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali. Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samý, ale také většina jeho rozsáhlého vizuálního archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod docho-valo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit. Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu. “Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.” Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900, umísťované na zadních stranách fotografií: System Langhans pro přijmutí při světle umělém /proto i System bez diakritiky/. Po letech práce s denním světlem, se závěsy regulujícími jeho intenzitu, se zrcadly odrážejícími denní světlo pod velkými klobouky a dalšími omezeními, se muselo využití umělého světla jevit tehdejším fotografům jako zázrak. Pracovní dny již nekončily s nastávajícím šerem. Svazek I Kapitola Ateliér: Ve svých pětadvaceti letech založil Jan Langhans (1851–1928) svůj první fotografický ateliér v Jindřichově Hradci (1876). Do Prahy se přestěhoval o čtyři roky později a v ateliéru ve Vodičkově ulici zůstal podnik až do znárodnění po roce 1948. Kapitola sleduje vývoj ateliéru (Lukáš Bártl, Ateliér Langhans a důležitost paměti), jeho podoby, reklamu i použití fotografií v tisku (Filip Wittlich, Fotografie mezi řádky. Ateliér J. F. Langhans a český tisk.), ateliér v konkurenci mladších fotografů na pozadí třech generací (Petra Trnková, Podnik, bez něhož by Praha nebyla Prahou). Historie po roce 1945 popisuje zánik firmy (Lukáš Bártl, Ateliér Langhans pod nucenou státní správou a jeho znárodnění po roce 1948). Kapitola Architektura: První dojem potomků původních majitelů při vstupu do domu ve Vodičkově ulici po restituci objektu v roce 1991 představoval jedním slovem zmar. Po několika letech tápání, hledání a posléze intenzivních příprav byla roce 2002 rekonstrukce, nástavba a dostavba domu zakončena (Rostislav Švácha Architektura Langhansova domu). Architekt Ladislav Lábus v eseji Rozpuštěný a vypuštěný popisuje mimo jiné roli náhody při nálezu skleněných negativů sbírky Galerie osobností. Část kapitoly doplňuje stavebně historický popis rozvoje fotografického ateliéru s dobovými plány (Ladislav Valtr). Kapitola Archiv a nadace: Zřizovatelkou Nadace Langhans Praha byla Věra Meisnerová, vdova po posledním majiteli Ateliéru Langhans. Cílem nadace je záchrana sbírky Galerie osobností a zpřístupnění portrétů odborné i široké veřejnosti. Nadace byla registrována 30. dubna 2003, její jmění tvoří do ní vložené skleněné negativy. Další krok bude vklad sbírky fotografických pozitivů a zbylých rodinných a firemních dokumentů z Archivu Langhans. Sbírka byla v roce 2013 zahrnuta do Centrální evidence sbírek ČR (CES, č. sbírky LAP/013-11-07/406013). Restaurování: Skleněné negativy nalezené v letech 1998 a 2000 před rekonstrukcí domu a vložené do nadace jsou uloženy v domě Langhans, kde jsou restaurovány a skenovány. Dále archiv pečuje o sbírku pozitivů, tiskopisů, reklam a dalších předmětů, které se zachovaly v rodinné pozůstalosti. Kniha obsahuje vzpomínku na Ivana Lutterera (1954-2001), fotografa, který jako první začal s nalezenými negativy pracovat. Rozhovory s restaurátorkou Terezou Cíglerovou a fotografem-skeneristou Dušanem Šimánkem odpovídají na konkrétní práci s Langhansovými negativy – na restaurování a digitalizaci. Kapitola Galerie: Mezi roky 2003–2011 sehrála galerie Langhans důležitou roli v tehdejším výstavním provozu. Z větší části se orientovala na představování zahraničních fotografů a umělců a tím vyvolávala diskuze, částečně bouřlivé. Autorka Terezie Nekvindová se rozhodla zachytit výstavy v galerii na základě zachovaných kritik a článků z novin a časopisů (Langhans Galerie Praha. Výstavy v letech 2003-2011). Soupis všech výstav a fotodokumentace k nim tím zachovává toto období pražské kultury zpracované pro budoucí zájemce o dění na počátku nového století. Vzpomínka na Langhans kurátora a kunsthistorika Zdenka Felixe reflektuje dopad galerijní činnosti pro tehdejší uměleckou komunitu. Svazek II Galerie osobností: V první části tohoto svazku jsou představeny příklady pozitivů zachovaných ve sbírce Langhans, které jsou doplněny o několik zapůjčených pozoruhodných fotografií, které vznikly též v Langhansově ateliéru, ale jako negativy se nezachovaly, jako např.: Albert Einstein a Mileva Marićová, nebo skladatel a dirigent Gustav Mahler. Dále tato část představí formu fotomaleb, např. anglického krále Eduarda VII či císaře Karla I, fotomontáž Mužů 28. října a další portréty. Hlavní část této knihy tvoří 400 portrétů význačných osobností z nalezených skleněných negativů sbírky Langhans. Přehlídka nejznámějších Čechů a cizinců, ale i osob, jež zapadly v dějinném soukolí a které si zaslouží dostat se opět do veřejného povědomí. Svazek II publikace System Langhans jim poskytuje příležitost a dává prostor.