Cítí, tedy je

Andreas Weber v této průkopnické práci ukazuje, že živé bytosti nejsou pouhé biologické stroje, ale stejně jako lidé jsou živými, tvůrčími subjekty poháněné smyslem a výrazem. Navrhuje nový přístup – „poetickou ekologii“ –, která náš druh úzce spojuje s každou bytostí a je základem celé škály lidských zkušeností. Tvrdí, že pocity a emoce zdaleka nejsou pro studium organismů zbytečné, ale že jsou samotným základem života. Rozkol mezi námi a přírodou je pravděpodobně hlavní příčinou většiny ekologických katastrof, které se kolem nás odehrávají. Dokud se nevyrovnáme s hloubkou našeho odcizení, nepochopíme, že to, co se děje přírodě, se děje i nám. Práce ukazuje, že naše spojení s dynamickou sítí vzájemně propojených vztahů na Zemi je základem celé škály lidských zkušeností, dává vzniknout novému ekologickému étosu a ukazuje, že subjektivita a představivost jsou předpokladem biologické existence.