O knize
Kniha ozřejmuje souvislosti, které v umění začátku 20. století charakterizují změnu paradigmatu označovanou jako nástup historické avantgardy. V konfrontaci s nejasně definovaným pojmem expresionismu, tradičně používaným při interpretaci některých projevů avantgardní poetiky v české literatuře. Upozorňuje na filozofické a estetické kontexty, které formují projekt avantgardního umění, vycházející z naléhavosti korigovat jisté aspekty myšlení moderny, především přetrvávající tradici karteziánského myšlení a soustřeďuje se zejména na charakteristický jev „estetické mentality“ avantgardy začátku 20. století, nápadný dotyk diskursu filozofie a estetiky.