Právě dnes, 21. 1. 2021, vychází druhý díl anoncované trilogie Šikmý kostel. Autorka ji vydává navzdory zavřeným knihkupectvím, aby podpořila knižní trh (leckde fungují aspoň výdejní okénka) a dodala svým čtenářům možnost přijít na jiné myšlenky.
O knize
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.
I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.
Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.
Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.
Související články
Rozhovory
„V psaní budu pokračovat,“ říká autorka a nakladatelka Karin Lednická
Beletrie pro dospělé - recenze
Havířská kronika ztraceného času
Kolik musí uběhnout času, aby se otupil hrot národnostní nevraživosti? Co nás o tom učí naše vlastní dějiny? A kolik zůstalo pohřbeno v paměti?