Milovat se

Milovat se

Korcová, Marika
Krásná literatura
129 Kč Vydáno 2019 · Tofana · 1.
ISBN
978-80-883-1801-9
Vazba
brožovaná
Počet stran
48
Formát
106×149

O knize

Hravá láska plná něžné erotiky a rafinovaného škádlení. Ostražité obavy o bezpečí vlastního nitra. Pravdivé slzy štěstí i smutku. Vášnivá shledání i bolavá loučení... To vše patří k milování. A to vše se jako červená nit vine lyrickými verši Mariky Korcové. Ovšem nutno dodat, že pojem "lyrika" nabývá v jejích básních svébytného rozměru. Není to lyrika sladkobolně ufňukaná. Je to cituplná kantáta vyzpívaná s kultivovanou originalitou, vyvěrající ze srdce sebevědomé ženy. Ženy, která se nenechá jen tak něčím zlomit. Skutečná poezie nevzniká tak, že básník sedne ke stolu a začne psát. Skutečná poezie vzniká z přetlaku emocí v básníkově duši. Skutečná poezie připlouvá k básníkovi na vlnách pocitů subtilnějších než motýlí křídlo. Skutečná poezie Mariky Korcové je skutečná... Jiří Raichl (nakladatel)

Související články

Vděčný pacient svým lékařům
Vděčný pacient svým lékařům
Pátek Sedím na zubařském křesle, protože mne bolí zub.
Já, Konstancie Uherská, kapitola 4.: Eržika
Já, Konstancie Uherská, kapitola 4.: Eržika
Ostřihomský arcibiskup Job kráčel pomalu a důstojně přes nádvoří. V uctivé vzdálenosti za ním se držel kanovník, nesoucí křeslo. Neklamné znamení, že páni se scházejí na sněm.
Já, Konstancie Uherská, kapitola 3.: Kameníci
Já, Konstancie Uherská, kapitola 3.: Kameníci
„Neudělali ti nic?“ hrnula se k němu Piroska, když ho s úlevou v srdci zahlédla přicházet. „Jsi celý?“ „Nic mi není, nech mě, jen se ptali,“ odpověděl.
Já, Konstancie Uherská, kapitola 2.: Z divoké krve
Já, Konstancie Uherská, kapitola 2.: Z divoké krve
„To už přestává všechno!“ hřímal Béla III., zatímco Emerich s Andrásem mlčeli. Co měli taky dělat? Znali svého otce a nemělo smysl ho dráždit ještě víc.
Já, Konstancie Uherská, kapitola 1.: Esztergom
Já, Konstancie Uherská, kapitola 1.: Esztergom
Esztergom. Město uherských králů. Nad lesklou hladinou Dunaje se pyšně zvedá pilišské krasové pohoří, jehož stříbřitě se lesknoucí skály ukrývají ve svém nitru hluboké rokliny s potůčky i vodopády.
A svěřuji se do péče otce
A svěřuji se do péče otce
Od našeho útlého dětství, veden heslem „Já, Váš táta a máma“ projevoval tatíček upřímnou snahu o nás pečovat, zejména když matka odjela na služební cestu a nebylo tedy zbytí. Tu nastávaly problémy. Snaha byla, šikovnost chyběla, trpělivost zrovna tak.