Portréty v ostnatém drátu

Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu vyšla až po Deloneho smrti v roce 1984 v Paříži. Jeho svědectví z brežněvovských lágrů je básníkovou variantou Dostojevského Zápisků z Mrtvého domu a barvitě v nich líčí život v pracovním táboře na Sibiři. Deloneho vzpomínky nejsou pouhým sledem barvitých portrétů jeho spoluvězňů, v nichž se mu podařilo živě vylíčit jejich charaktery a vztahy mezi nimi a výstižně vyjádřit samotnou tíživou atmosféru v lágru. Autor mezi řádky podává také rozbor strategie policejního státu při pronásledování svých neposlušných občanů. Zápisky jsou proložené verši, včetně těch, které psal na zakázku spoluvězňů pro jejich manželky. Vše je vyprávěno lehce, živým jazykem, jenž nepostrádá vězeňský slang, vulgarismy, ale i vytříbený styl. Kniha je doplněna o archivní dokumenty týkající se demonstrace a následného soudu s jejími účastníky a rovněž o fotografickou přílohu z Deloneho života.