Stojím na perónu a čekám na vlak. Už ho slyším drnčet po kolejích.
O knize
Dopis s fotkou nevlastního syna jí adresován není, ale Helena ho díky záměně obdrží. Adresát, Helenin manžel, má již delší dobu pomníček na hřbitově, kterého se vdova Helena Müllerová straní. Alkohol, problémy s nadváhou a výpověď z bytu ji uvěznily ve čtyřech stěnách. Nákupy jí obstarává bývalý kolega, občas telefonuje s příbuznými a ironicky komentuje pořady v televizi.
Pohled na fotografii přivádí Helenu na novou cestu. Vlastní děti nemá, a tak je rozhodnutá seznámit se s utajeným manželovým potomkem osobně. I přes zlomeninu nohy, kterou v opilosti utrpěla, a hospitalizaci se nevzdává, usilovně trénuje chůzi o berlích, neboť jí došel další dopis od pana Neznámého: „Sraz v kavárně Vídeň“…
Související články
Čtení ke kávě
Až se bude psát rok…
„To je ono, zpomal. Navigace ukazuje, že jsme tady. Už jsem tak rozrušená. Ani jsem netušila, že to hned najdeme.“
Čtení ke kávě
Štěstí je jen muška zlatá
V kontejneru místního obchodu ovoce a zeleniny se to muškami jen hemží.
Jsou černé a malé. Pod stovkou jejich drobných těl objevím vždycky nějaké poklady.
Dneska je to několik mírně nahnědlých banánů.
Čtení ke kávě
Duha
Když se cítím opuštěná, zajdu si na nádraží. Ráda pozoruji ten shon. Nechám se pohltit jeho pestrým hemžením a docela zapomenu, že jsem ustaraná paní Šedá.
Čtení ke kávě
Stará láska nerezaví
Než ho – navštívila poprvé, uběhly tři týdny.
Ta doba předtím pro ni nebyla lehká.