Znáte české pohádky o tom, jak Pán Bůh se Svatým Petrem chodili po zemi? Určitě si vybavíte alespoň tu o hamižné selce, která za svoji přemaštěnou polévku s jedním velkým okem dostala jen jeden groš…
O knize
Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím historického významu. Otto Weiss tuto knihu napsal v Terezíně v roce 1943, kresbami ji doplnila jeho dcera Helga, autorka Deníku 1938–1945, tehdy 13letá. Společně pak knihu věnovali Helžině matce Ireně k narozeninám. Krátce poté byl Otto Weiss zařazen do transportu do Osvětimi, odkud se už nevrátil.
Bůh, který na sebe vzal lidskou podobu, se přichází podívat do Terezína, aby se na vlastní kůži přesvědčil, jaká je mezi vězněnými Židy situace. Do prostého příběhu je vložena vážnost i hloubka, předstíraný úsměv zakrývá hořkost a smutek. Kniha odhaluje zrůdnost a rafinovanost lživé nacistické propagandy užívané k utajení pravdy a k oklamání světa.
Související články
Beletrie pro dospělé - recenze
„Pohádka“ z Terezína
Beletrie - knižní tipy
Vyhrajte výjimečné svědectví z terezínského ghetta
Bůh sestoupil na zem, vydal se mezi Židy vězněné v terezínském ghettu a na vlastní kůži se zde chce přesvědčit, jaká je skutečná situace. Otto Weiss jeho návštěvu ve své novele popsal a odhalil nejen zrůdnost a rafinovanost nacistické propagandy.