Celkem šestkrát se konalo na Strahovském stadionu hromadné a synchronizované cvičení, zobrazující lid jako zdroj vší moci a zároveň tvárnou hmotu, deformovanou podle přání vládnoucí strany. Kniha Petra Roubala zkoumá několik aspektů fenoménu spartakiád.
O knize
Kniha se zabývá fenoménem hromadného cvičení na československých spartakiádách v letech 1955 až 1985. Spartakiády navazovaly personálně, organizačně, ale i ideově na tradici sokolských sletů, které se zase inspirovaly německým turnerským hnutím. Krátce po Gottwaldově smrti se stranické vedení rozhodlo tuto tradici využít pro potřeby legitimizace nového režimu. Smyslem hromadného a synchronizovaného pohybu cvičenců na Strahovském stadionu, největším stadionu světa, bylo doslova „ztělesnění“ zvláštního konceptu socialistického lidu, který měl být zdrojem vší moci a zároveň zcela tvárný podle přání vládnoucí strany. Kniha se věnuje také organizaci spartakiád, jež si vedle obrovských finančních prostředků vynutila zapojení expertních znalostí stovek bývalých sokolských činovníků, a reakci širší veřejnosti na ně, zejména prožívání spartakiád jako smysluplného rituálu samotnými cvičenci.
Související články
Populárně-naučná - recenze
Komunistický rituál hromadných veřejných tělocvičných vystoupení
Populárně-naučná - knižní tipy
Československé spartakiády
Krásný úděl máme, a sice představit vám knihu zabývající se fenoménem, jejž mají mnozí z nás dosud v živé paměti. Hromadné cvičení na spartakiádách bylo na pohled úžasné a dechberoucí, ale co všechno se za ním skutečně skrývalo?