Žízeň

Coco se se svou matkou Elisabeth vídá jen sporadicky. Jednoho dne se náhodou potkají na ulici, kde matka dceři mezi řečí oznámí, že umírá. Coco cítí povinnost se o ni postarat a nastěhuje se k ní. I když nerada, snáší Elisabeth dceřinu přítomnost, protože ví, že se od matek očekává pochopení a trpělivost. Esther Gerritsenová k Žízni říká: „Občas se do něčeho pustíte, i když víte, že byste to neměli dělat. Bývají to nebezpečné věci, ale ty jediné důležité. Může to být muž, kterého nesmíte políbit, protože víte, že budete chtít víc. Může to být pití, se kterým byste neměli začínat. Nebo touha jít si lehnout a strach, že už nikdy nevstanete. A přece to uděláte. Pijete, líbáte, jdete si lehnout. Pomůžete své umírající matce, abyste se cítili jako lepší člověk, i když víte, že to nebude stačit.