O knize
V současné české próze se objevuje několik románů a povídkových souborů, které bývají charakterizovány jako apokryfy (nebo apokryfní). Tyto prózy nabízejí subverzní a nekonformní převyprávění známých biblických, legendárních a mytologických příběhů nebo příběhů ze světové literatury, také bývají založeny na kontroverzním převyprávění známých historických událostí. Avšak už jen letmé srovnání těchto literárních apokryfů ukazuje, že se mezi sebou v mnohém liší. Navíc je pojem apokryf komplikován tím, že stále funguje ve svých starších významech (jako označení nekanonických náboženských textů nebo literárních podvrhů). Tato monografie nahlíží literární apokryfy jako specifický žánr intertextuality a hledá jeho architext, tj. abstraktní a hypotetický komplex intertextových vztahů, jimiž jsou apokryfní prózy vzájemně propojeny v různých strukturních rovinách textu.