Jedná se o směs písku, betonu, roztaveného jaderného paliva a dalších materiálů, které dříve tvořily reaktor. Poprvé se sloní noha objevila přibližně půl roku po výbuchu elektrárny. Útvary, jež lze v Černobylu nalézt, jsou i přes snižující se dávku radiace natolik nebezpečné, že stání v jejich blízkosti po dobu 180–300 sekund stačilo k získání smrtelné dávky radiace. Dnes je čas potřebný ke smrtelnému ozáření o poznání delší, ale stále by byl pobyt poblíž smrtelný.
O knize
Trochu rabiátské, ale i tápající figury z vesnic a maloměsta, nehrdinští hrdinové povídkové knihy Stanislava Berana jsou obtíženi všednodenními starostmi, které je nečekaně uvrhnou do trýznivých tázání. Chtě nechtě musí promýšlet otázky viny, odpuštění i bolestných traumat z minulosti. Dilemata obtěžkávají postavy novými vztahy a osudovými zvraty, směřujícími ke křehké katarzi. Tato carverovská nedořečenost však dává čtenáři možnost vlastní interpretace i důvěrnějšího kontaktu s postavami. Hlavní perspektivu Beranova psaní ovšem nepředstavuje suchopárné přemítání „o životě", ale především čtivý a uvěřitelný příběh.
Související články
Čtení ke kávě
Sloní noha