Nedávno jsem byl přítomen hořekování jednoho mého přítele. Chtěl by prý napsat knihu, jenže je mu skoro pětačtyřicet let, za sebou má jen pár nevydařených pokusů, a tudíž prý už nemá cenu se dál o něco snažit. Stát se spisovatelem už nestihne…
O knize
Možná měl trochu smůlu. Unaven věčnými partnerskými konflikty a zahnán do kouta šel a nechal se napálit od lichvářů a podvodníků jako tisíce jiných lidí. Peníze nikdy nedostal, a přesto musel splácet. Co by udělal každý z nás? Zavolal na policii anebo navštívil advokáta? On byl jiný, dovedli ho daleko za hranici zoufalství, klidně se mohl zhroutit. Zareagoval jako voják, který už nemá co ztratit. Chtěl získat zpět, o co přišel, a možná si tak trochu i napravit reputaci. Nový román Martina Goffy Vánoční zpověď by nejspíš před deseti lety ještě nemohl být napsán – dnes, kdy se exekuce a drsné vymáhání mnohanásobně navýšených pohledávek stalo běžnou záležitostí, vysílá autor svého hrdinu s jasným úkolem: prozkoumat, kdo za takovým byznysem stojí, kdo vládne imaginárním penězům a kdo pro své štěstí neváhá zničit životy ostatních. A nejen to. Tváří tvář této pololegální mašinerii také obhájit sebe sama. Goffovsky, tedy všemi možnými prostředky.
Související články
Čtení ke kávě
Klaus a Louis