„Země, kde zítra již znamená včera“, tak zní název knihy reportáží Julia Fučíka. V té větě je skryto autorovo nekritické nadšení ze Sovětského svazu 30. let. Stejně nekriticky byla země sovětů povinně vnímána i po únoru 1948 a heslo doby znělo „Sovětský svaz – náš vzor“. Různým aspektům života v komunistickém Československu je věnována velmi důležitá edice nakladatelství Academia nazvaná Šťastné zítřky.
O knize
Jak se stalo, že se z nadšených stoupenců reforem Pražského jara 1968 a „socialismu s lidskou tváří“ stali poslušní stoupenci normalizace, která nastoupila po srpnové invazi pěti armád? Kdo byli hlavní nositelé normalizace a jak přiměli rozjitřenou společnost, aby se „ukáznila“ a projevovala podporu komunistické straně? A jakou roli v tom sehrála Československá televize, která v době Pražského jara reformy poháněla? „Po roce 1968 si komunistická strana začala s televizí intimní, leč tendenční milostný poměr,“ píše Paulina Bren, „a prvotním prostředkem komunikace s diváky se stala mýdlová opera v podobě televizních seriálů o soudobém běžném životě.“ A právě o proměně lidí prostřednictvím televizních seriálů pojednává Zelinář a jeho televize. Přeložila Petruška Šustrová.
Související články
Populárně-naučná - knižní tipy
O dobách, v nichž „zítra již znamenalo včera“