Čtyřiapadesátiletá Renée představuje vše, co se vám vybaví pod pojmem domovnice. Příliš nedbá o svůj vzhled, na dotazy odpovídá úsečně a celý den se z jejího bytu line zvuk zapnuté televize. Svou životní roli, do níž se sama stylizovala, hraje na výbornou…
O knize
Druhé, brožované vydání mezinárodního bestselleru.
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu.
Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu.
Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti a věčnosti.
Související články
Beletrie pro dospělé - recenze
Filosofické rozjímání o bytí a nebytí
Beletrie - knižní tipy
Příběh o prostých věcech s nádechem ironie
V dnešním článku se podíváme na druhé vydání knihy, která je mezinárodním bestsellerem. Začtěte se do dojemného příběhu o prosté kráse a filozofii. Nahlédněte do světů dvou hlavních postav Renée a Palomy!