Dnešní knižní nabídka vyjde vstříc všem, kteří již odrostli školním lavicím, ale přesto mají zájem se vzdělávat. Zajímá vás literární věda, fyzika, či snad chcete přijít na kloub moderní ekonomii? Pokud ano, jsou dnešní knižní tipy určeny právě vám!
O knize
Svazek Nebezpečná literatura? Antologie z myšlení o literární cenzuře je sestaven z inspirativních teoretických a historických studií k tématu literární cenzury, pocházejících z různých jazykových oblastí (německá, anglická, francouzská, polská, ruská). Cílem knihy je zachytit podstatnou proměnu, jíž zkoumání fenoménu cenzury v prostředí humanitních a sociálních věd v posledních desetiletích prošlo, a poukázat na možnosti využití nových přístupů (nejen) v oblasti literární historiografie. Na úvod jsou zařazeny studie Aleidy a Jana Assmannových, kteří cenzuru zkoumají v kontextu kulturní antropologie, a Pierra Bourdieua, jenž ji hledá v základních strukturách jazyka a diskurzu. Právě jeho podnět se spolu s přístupem Michela Foucaulta stal důležitým impulzem pro myšlení stoupenců „nové cenzury“. Tento dekonstruktivistický směr studia společenské regulace a reglementace literatury, umění a vědy v přítomné knize reprezentují studie Richarda Burta, Judith Butlerové, Brooka Thomase či Michaela Holquista. Do svazku byly rovněž zařazeny úvahy autorů, kteří se s podněty „nové cenzury“ vypořádávají s kritickým odstupem (Beate Müllerová) či ve svém promýšlení tématu vycházejí z pozic systémové literární vědy a teorie komunikace (Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański).
Související články
Populárně-naučná - knižní tipy
Nebojte se učení ani ve zralém věku!
Populárně-naučná - recenze
O literární cenzuře
Literární cenzura je tu s námi snad již od chvíle, kdy začala vznikat literární díla. Jak výzkum fenoménu cenzury pokročil v minulých letech? Na to čtenáři odpoví právě vycházející antologie z myšlení o literární cenzuře.
Populárně-naučná - knižní tipy
Když se literatura stane zbraní
Již po staletí si mocní z celého světa uvědomují, že pero dokáže být nebezpečnější než meč. A tak vznikla cenzura, s jejíž pomocí mělo být každé nevyhovující dílo vhodně pozměněno nebo dokonce udrženo mimo dosah veřejnosti. Snahy o kontrolu umělecké činnosti se v průběhu času vyvíjely, stejně jako způsoby, jak i přes nesouhlas vyšších míst díla distribuovat.