Lidi 2. díl

Kapitoly: •Chlapi a panáci, frajeři a suchaři, trapáci a borci, lovci a sběrači, kapradě a samci. •Jedinou účinnou zbraní proti administrativě je prý dobrá administrativa. Hledala jsem jí po celém světě ? •Vy jezdíte autostopem? Dokonce s dětmi? A to ani nevíte kde budete večer spát? No to se nezlobte, ale to jste nezodpovědná dobrodružka! •Co dělají s volným časem? A mají ho vůbec? Jak se baví? A umí to vůbec? •Ale tam já přece nemohu jet! Jak bych se tam domluvil? ...Milena Holcová procestovala světa lán: Od Číny po USA, od Venezuely po Albánii A o zážitcích zde získaných píše jako pozorovatel , i jako vyzvědač, vždy ale jako ten, kdo nepřijel nebo nepřiletěl s oficielním poznávacím zájezdem, nýbrž přišel takřka po svých? Vypravěčka těží spíše se spontánního talentu, než z rafinované techniky. Vychází z bohaté empirie, nikoliv z fikce. Naprosto přirozeně a jakoby mluveně vyznívají kompozice jednotlivých kapitol:krátká expozice - setkání s prostředím - břitká pointa. Témata kapitol jsou jednak ryze cestovatelská, jednak ženská. Cestopis je žánr v mnohém autobiografický, proto ba se staromódnější čtenář snad mohl pohoršovat nad přílišným volnomyšlenkářstvím autorky. Na knížky, k nimž se řadí didul Lidi, není vhodné hledět příliš přísně a analyticky, daleko vhodnější je konfrontovat text s osobní zkušeností, nebo s vlastními představami o světě. A pak čtenář jistě ocení opravdovost zážitků, pravdivost a údernost postřehů, prostotu point a vůbec přirozenost a nenucenost výraziva.