Prohrané výhry / Podruhé neznamená opakovat

Kužel světla protínal tmu a kruhovitě osvětloval bílý papír. V místnosti bylo ticho a drobný vánek poletující venku za pootevřeným oknem čechral záclonu. Jeden z dalších večerů, kdy zase doufala, že přijde. V puntíkovaném hrníčku chladla káva.

Dnes jsem na FB potkala Pavla Macha. Spolužáka ze základní školy.

Vrátila jsem se z dovolené a nadupaná energií jsem vyrazila na trénink.

Zvláštní. Během dvou týdnů jsem třikrát slyšela, že ženy po čtyřicítce se stávají jakýmsi záhadným způsobem neviditelné.

No prostě špatně spím. Já! Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že budu o víkendu vstávat v osm ráno, obdařila bych ho upřímným hurónským smíchem, nedůvěřivým pohledem a káravým pokýváním hlavy. A ono jo. Ono to fakt k tomu stárnutí patří. A tak jsem si to jedné bezesné noci shrnula do pár řádků.