Dveře

V ohromné světové záplavě knih, které se s křiklavou reklamou ucházejí o čtenářovu přízeň, má jen málokterá trvalou literární hodnotu. Takovou vzácnou knihou je intimní autobiografický příběh složitého vztahu spisovatelky a její hospodyně Emerence, drsné venkovské ženy. Nepřístupná, co chvíli zachmuřená, mohutná valkýra si nenechá poroučet. Její nepoddajný charakter jako by byl formován vnitřní vzpourou proti šíleným autoritám režimů, v nichž jí bylo souzeno vyrůstat i žít, a nepochybně také osobním prožitkem odmítnutého, zklamaného citu. Domácnost, podobně jako láskyplný vztah, který se tu těžce rodí, vyžaduje řád, jenže úsilí paní domu často vede k melodramatickému zápasu dvou ženských vůlí. Za ním se skrývají ony skutečné Dveře do Emerencina bytu, jež ona nikomu nedovoluje otevřít. „Dnes už vím,“ píše autorka, „že se náklonnost nedá vždy vyjádřit klidným, vyrovnaným způsobem a že není vždy pod kontrolou. Přátelství (a lásce) nemůžeme vnutit tvar a formu, jakou bychom si sami přáli.“ Kniha byla přeložena do 38 jazyků a dočkala se i adaptace do filmové podoby, v níž Helen Mirrenová (na obálce), slavná z role královny Alžběty II., teď hraje drsnou služku zlatého srdce.